Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed:

S malým úsměvem na tváři obejmu jeho nahé boky a tím si ho přitáhnu blíž do náruče.
Vidím, jak se snaží a jak zvažuje každý svůj pohyb.
Potichu se rozčiluje, i když není kvůli čemu.
„Možná, když se nebudeš mračit, ale usmívat, tak to půjde líp." Šeptnu mu do ucha a jemně jej do něj kousnu.
„Neříkám, že se mi tvé dosavadní pohyby nelíbily, ale jako trest, že jsem se musel dodělat sám rukou, se budeš muset víc snažit."
Vypláznu na něj laškovně jazyk a následně svého milovaného Louise vášnivě políbím.

Mike:

„Copak to děláš?" Nakloním s úsměvem zvědavě hlavu a zahýbu oušky, když si sundal kalhoty.
„Že bys chtěl nastříkat šlehačku i jinam?" Olíznu si rty a Oliver jen překvapeně kouká, jak mu sebevědomě položím dlaň na jeho tvrdý penis krytý jen boxerkama.
Teda doufám, že to bylo sebevědomé gesto, protože jsem se opravdu snažil.
Oli mě jen tiše pozoruje, nic nedělá a ani neříká, což mě dost znervózňuje.
Trošku se ošiju, jeho oči mě pobízí k dalšímu kroku a já mu tedy s krátkým zaváháním stáhnu i boxerky.
Federico by na mě byl pyšný, kdyby to viděl.
Vyskočí na mě Oliho penis a já vezmu do ruky šlehačku. Dnes budu hodně přecukrovaný...

Louis:

Už jsem se mu chystal odseknout, že mi může políbit zadek, když se mu to nelíbí. Nakonec jsem byl ale rád, že jsem to neudělal, kdyby ano, tak jsem si byl jistý, že by to nedopadlo dobře.
Naopak jsem se tedy do polibku zapojil a snažil jsem se poté i usmívat.
Mé pocity byly ale jako na houpačce, takže jsem se k jeho přirození sehnul a pojal jej do úst.

Oliver:

Jeho slova byla provokace sama. Nechápu, kde se to v něm bere, ale začíná se mi to líbit.
Nečekal jsem, že by to doopravdy udělal, obzvlášť ne v kuchyni, kde se mohli každou chvíli objevit ti dva.
Prsty jsem mu zapletl do vlasů a hladil jsem jej. Nespěchal a já taky ne. Z úst mi ale brzy utekly první steny. 

Fed:

Když mě vzal do úst, zalapal jsem po dechu. Zbožňuju to.
Prsty mu vjedu do vlasů a jemně za ně zatahám.
Ano...to je ono...
Užívám si každý jeho pohyb a tiše vydechnu, když jeho nezbedné prstíky doputují k mému vstupu. Že by?
Můj penis je úplně v pozoru, takže si Lou na nic nemůže stěžovat, navíc má plnou pusu.
Mé tělo je celé naplé, jak se chystá na jeho vpád. Já se ale obávám, že ten nenastane, protože mám pocit, že mě ten parchant chtěl jen rozdráždit.

Mike:

Prvně z něj pomalu olizuju nános bílé dobroty, než se nebojácně pustím do Oliho obšťastňování.
Mám velikou snahu jej pojmout celého, ale je strašně velký... Nebo se mi to jen zdá?
Tak si dopomáhám rukou na místech, kam se svou pusou nedostanu.
Hýbu hlavou nahoru a dolů a Oli vydává krásné zvuky.
Cítím, jak penis v mých ústech pulzuje stále silněji. To asi bude znamenat, že už bude... Proto své pohyby ještě zrychlím, a když začne stříkat svou vlastní šlehačku, všechnu ji spolykám.

Louis:

Odtáhnu se, abych se mohl patřičně pokochat. Vidím na něm, že by si nejspíš teď rád vyměnil pozice, ale já se na to teď necítím. Jakoby mi něco uvnitř mě říkalo, že by to nedopadlo dobře. Místo toho se přemístím nad jeho úd a pomalu jej do sebe vsunu. Bolestně zaskučím.
Po předešlé lubrikaci najednou není ani památky a já mám pocit, že ve mně snad uvízl. Sesunu se na Fedovu hruď a plačtivě oddechuju.
Tohle vážně bolelo a stále bolí. Bojím se jakkoli pohnout a ani nechci, aby se pohnul on.

Oliver:

Všechno spolkl a já byl naprosto spokojený a hlavně teda uspokojený. Okamžitě jej začnu hladit po hlavě a líbat na tváře.
„Tohle bylo úžasné, zlato," pochválím jej a zajedu mu rukou mezi nohy.
„A vypadá to, že se to nelíbilo jen mě," poznamenám s úsměvem a chystám se mu rukou zajet pod kalhoty. Místo toho se domem ale začne nést vyděšené Fedovo volání mého jména.
Tiše zakleju, ale ruku neoddaluju. Však oni počkají. Zase jde o nějakou hloupost. 

Fed:

Netuším, nechápu, co se děje... Jen nečinně sleduju, jak se mi v bolestech sesune na břicho.
„Lou, Lou, zlato? Co se děje?" Chci se z něj opatrně vysunout, ulevit mu od bolesti, ale je to, jakobychom byli přilepení vteřiňákem.
Nemůžu se dívat, jak Louisovi tečou slzy a naříká. Naříká o to víc, když se podruhé neúspěšně snažím dostat z jeho prdelky.
Je to nesnesitelné. Navíc to pomalu ale jistě začíná bolet i mě, jakoby se Lou vevnitř zužoval a mě měl rozmačkat.
„Lásko, neboj, to bude dobré, bude to dobré, výdrž..."
„Olivere!!!" Křičím na celý dům, až si Lou zacpe uši a celý se ještě víc stáhne.
Já nechci přijít o Federica juniora...
„Olivere!!!"
Volám stále dokola, protože nevím, jak tuto situaci řešit.
Když uslyším kroky, které míří k nám, začnu Louise hladit po zádech ve snaze jej alespoň trošku uklidnit.

Mike:

Jsem šťastný, že se to Olimu líbilo. Zamilovaně se usmívám, a když chce udělat on dobře mně, vůbec se nebráním a očima jej povzbuzuju.
To by nás ale nesměl vyrušit Federicův vyděšený, možná i bolestivý skřek.
S velkým ale opravdu velkým sebezapřením se od Oliho odtáhnu a zakroutím hlavou.
„Něco ho hodně bolí, myslím, myslím, že je do důležité..." Zvednu se na nohy a Oliver mě s nadávkami následuje.
„Vynahradíme si to pak, slibuju."

Louis:

Zrychleně oddechuju. Moc ani nevnímám, co se děje. Bolí mě celé břicho a v puse mám hrozné sucho.
Z tohoto stavu mě vytrhne až jakýsi dotek na mých zádech. Jen se vyčerpaně svalím vedle Feda a zachumlám se do peřiny.
Stále se mírně třesu a špatně se mi dýchá, o slzách, co mi tečou z očí nemluvě.
Miki na mě sice mluví, ale já ho ignoruju. Všude je hrozný hluk, každý mluví přes toho druhého a mně je nevýslovně trapně.
Vykouknu až, když si myslím, že tu nikdo není. To jsem se ale spletl, jelikož u mne sedí Oliver a drží v ruce stříkačku.
Nahrbím se do obranné pozice, ale okamžitě toho nechám, jelikož to stále bolí.

Oliver:

Když mě Miki dovlekl do pokoje, tak jsem zprvu netušil, o co se jedná, jestli se chtěl Federico jen pochlubit, tak ho asi zabiju.
Brzy mi ale došlo, že to tak nebude. To mi prozradil bolestný vzlykot obou dvou, hlavně teda Louise.
Zachoval jsem se automaticky. Takhle jsem nezasahoval poprvé.
Promasíroval jsem Louisovy boky a on se konečně svalil vedle Federica. Nechal jsem je chvilku o samotě, abych si doběhl pro kufřík.
Je mi teď naprosto jasné, co se stalo, ale bude lepší, když udělám i odběr krve.
Když jsem se vrátil, tak jsem Mika i Feda poslal pryč. Musím si s Louisem promluvit sám.

Fed:

Na Louise je strašný pohled, je mi ho tak líto. Neměl jsem dovolit, aby to udělal, zvlášť potom co se stalo chvíli předtím. Já blbec.
Po Oliverově příchodu a rychlém zásahu, který způsobil Louiho mírné uvolnění, mu tiše děkuju.
Snažím se nevnímat svou bolest v intimních partiích, když ta Louisova musí být tolik větší.
Stihnu jej jen přikrýt peřinou a pak mě Mike vyhodí s tím, že bych si měl jít schladit kamaráda.
S povzdechem si natáhnu kalhoty a zalezu do koupelny. Snažím se nemyslet na svůj rudý, bolestivě oteklý a tepající penis.
Napustím si studenou vodu do vany a sednu si do ní.
Doufám, že bude Lou v pořádku...

Mike:

Se slzami v očích sleduju Louise schouleného pod peřinou.
Tiše na něj mluvím, říkám, že všechno bude dobré a že mu Oliver pomůže, ale nevypadá to, že by mě vnímal.
Když se Oli vrátí s kufříkem a vytáhne injekční stříkačku, tak přiskočím k Louimu a chytnu jej za ruku. Odběry a injekce nemá rád a teď? Nechci, aby si ublížil ještě víc, kdyby sebou škubal...
„Lou, klid, jsem tu s tebou bráško, nemusíš se bát, bude to dobrý..." Špitnu mu do objeveného ouška a propletu naše ocásky, to uklidňovalo alespoň mě.

Louis:

Zavrtím hlavou, že nechci, ale je mi to houby platné. Nechci, aby mi to dělal, ale nemám sílu se bránit. I Miki je proti mně. Vlastní bratr.
Zoufale jsem zakňučel a pokusil jsem se vytrhnout, ale Oliver mi už stihl očistit místo a odebrat krev. Proč to vůbec dělal?
Konečně mě pustili, ranku jsem měl zalepenou, ale přesto mi bylo děsně.
Na Mika jsem zle hleděl a Olivera jsem ignoroval.

Oliver:

Miki ani po mém vyzvání, aby odešel, neodešel. Naopak zde zůstal, načež jsem za to byl i rád.
Krev jsem mu s obtíží odebral a až pak jsem znovu Mika poprosil, aby šel za Fedem. Konečně jsme osaměli.
„Louisi? Sice chci udělat ještě testy, ale myslím, že jsi na 99% těhotný."

Fed:

Když už mi drkotají zuby, tak z vany konečně vylezu, usuším se, obléknu a se skloněnou hlavou se vydám do kuchyně.
„Sakra..." Zamumlu, když mi dojde, podle obrovského nepořádku po podlaze, co se tu dělo.
Na tváři se mi objeví malý úsměv. Doufám, že Mike využil něco, co jsem jej naučil.
Za nedlouho se v kuchyni zjeví smutný Miki.
Vyzvídám, co se stalo, ale on zarytě mlčí.
„Tak to tu společně uklidíme, co ty na to?" Navrhnu činnost, která by nás mohla na nějakou dobu zabavit.

Mike:

Nechápu, proč se na mě Lou zlobí a proč mě Oli poslal pryč... Vždyť jsem byl užitečný, a taky jsem Louisův brácha, mám právo vědět, co se s ním děje!
Jsem poslán za Federicem, kterého najdu v zaneřáděné kuchyni.
Musím se malinko začervenat, jinak nic neříkám.
Na úklid jen kývnu a sesbírám poloprázdné šlehačky.
„Uděláme dohodu," špitnu směrem k Fedovi, který vytírá podlahu.
Zvedne ke mně zaujatě hlavu.
„Když zjistíš, co s Louim je, nebo ti to řeknou, tak mi to řekneš. A pro mě platí to stejné. Když se něco dozvím, přijdu ti to říct. Bereš?"

Louis:

„Co? To není pravda!" vyjeknu a posadím se.
„Není to možné, dali jsme si pozor, měli jsme ochranu!" i přes bolest nepřestávám vyvádět a Oliverovi je málo platné, že se mě snaží ukonejšit.
„Nemůžu mu to říct, teď už ne. On by mě opustil, chápeš? Opustil by mě," vzlyknu, když na mě nepřestává naléhat.
„Prosím, neříkej to nikomu, Olivere. Prosím," zoufale hmátnu po jeho tričku, ale on se mi vytrhne.

Oliver:

„A co s tím malým hodláš dělat? Federico je možná tupec, ale tohle není normální ani u polohybrida, za kterého se vydáváš. Projevuješ syndromy těhotného kočičího hybrida."
Po jeho odpovědi se neovládnu a vyrazím mu facku.
„Jestli si ho vážně hodláš vzít, tak s mou pomocí rozhodně ne a vůbec. Máš týden na to, abys to Fedovi řekl. Je to super chlap a lháře jako jsi ty si vážně nezaslouží," syknu mu do obličeje.
„Ani Miki si nezaslouží takového bratra, podívej se, kam to kvůli tobě dopracoval."
Nechal jsem se trochu unést a došlo mi to o chvilku později.
„Notak, Louisi. Tohle zvládnete, máte se rádi, ty jsi taky fajn, ale musíš se tomu postavit čelem," pokusil jsem se to napravit.
Nechtěl jsem být takto zlý. 

Fed:

Zamyslím se nad Mikiho nabídkou a rozvážně pokývu hlavou.
„Beru." Souhlasím a s Mikim si potřeseme s úsměvem rukou.
„Bojíš se, aby ti nezatajili nějakou důležitou informaci, viď, šmudlo." Přitáhnu si to smutné kotě k sobě do objetí.
„A jak to vůbec šlo s Oliverem?" Šibalsky se na něj usměju.
Ano, zaobírej se Mikim, jen nemysli na Louise, stejně by to ničemu nepomohlo...

Mike:

Užívám si Federicovo objetí a po chvíli mé tváře zase naberou červenou barvu.
„Šlo to, ale vyrušil jsi nás svým křikem." Špitnu.
„Díky, žes mi s tím poradil, myslím, že se to Olimu moc líbilo."
Mluvím do jeho hrudníku, abych se na něj nemusel dívat.
Pak se mě zeptá, jestli nemám hlad a mně náhle zakručí v břiše.
Se smíchem mě pošle do obýváku, abych si odpočinul a on prý něco připraví.

Louis:

Mačkám v rukou svůj ocásek a Oliverovi už na nic neodpovídám. Ještě nějakou chvíli se na mě snažil mluvit, ale já mu už neměl, co říci. Sám se taky vyjádřil dost jasně.
Nechci si to brát moc k srdci, ale nejde to jinak. Ta slova se do mě zasekly jako nože.
„Chci spát, necháš mě teď prosím?" řeknu tiše a on se nakonec konečně zvedne, před odchodem se ale ještě zastaví s tím, že s tím týdnem to myslel vážně.
Když konečně odejde, tak s námahou vstanu a rozejdu se kulhavou chůzí ke skříni, kde mám uložený blok, do kterého si někdy maluju.
Teď jej vytáhnu a vrátím se zpět do postele. Potřebuju nějak zaměstnat mysl, jelikož tělo se očividně třást nepřestane.

Oliver:

Mikiho jsem našel s Fedem na gauči. Oba dva se na mě okamžitě zadívali a jejich pohledy přímo řvaly, ať jim vše prozradím.
„Má týden na to, aby vám vše řekl, jinak to udělám za něj, a když myslím všechno, tak myslím úplně všechno." Řeknu důrazně k Mikimu, aby to pochopil.
„Taky jsem mu možná řekl trošku horší věci, ale on se chová naprosto nemožně," zavrtím hlavou a s povzdechem si sednu na gauč.
„Není ale nemocný. Jsou to hormony."