Ahoj, ti kdo jdou už zítra do školy, tak přeji upřímnou soustrast, neboť já jdu taky. A vy, co jdete až v pondělí, užívejte svého štěstí 😉

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Oliver:

Zvědavě je pozoruju a taky zaznamenám, že Miki má na sobě asi jen spodní prádlo, což se mi moc nelíbí.
Vlezu si k nim nekompromisně do postele a Louisovo prskání ignoruju.
Nasáčkoval jsem se přímo mezi ty dva a tím jsem si Mikiho natiskl na sebe.
O Louise se aspoň teď staral Fed a já se na to kotě s úsměvem otočil.
„Tak jak ses vyspal, hmm?" broukl jsem a zatahal jsem jej za nosík. Ohnal se po mě rukou, ale tu jsem bez problémů chytil a něžně jsem jej na ni políbil.
„Tak co dneska budeme dělat?" zeptal jsem se jej a vklouzl jsem rukou pod peřinu na jeho zadeček. Byl nahý.
Mírně jsem zrudl, ale ruku jsem pryč neoddělal. Jen jsem zkontroloval Louise, který zrovna hladil Feda po tváři a cosi mu šeptal.

Louis:

„Ještě jednou promiň," povzdechl jsem si a posadil jsem se.
Úkosem jsem pohlédl na Olivera a obličej se mi zkřivil nesouhlasem.
Z postele jsem jej následně prakticky vykopl a Mikiho jsem obmotal pečlivě peřinou.
„Napadlo mě, že bychom se vrátili k nám do bytu," začal jsem posléze opatrně.
„Už není důvod, abychom tu déle zůstávali takže..." pohlédl jsem Fedovi do očí.
„Navíc pořád doma je doma. Jsem ale moc rád, že jsi nám tu dovolil být," vyhrknu směrem k Oliverovi a podám Mikimu talíř s jídlem. 

Fed:

Sleduju Oliverovo počínání. Kdo ho asi z postele vykopne dřív? Úplně rudý a nahý Mike nebo nakrknutý Lou.
Taky jsem si přisedl na postel, ale k Louimu.
„Nevadí, však ty mi to vynahradíš, ne?" Mrknu na něj a pak se musím rozesmát na celý pokoj, když Louis skopne Olivera z postele a skoro sebou vezme i Mikiho s peřinou.
Naštvaný Lou pak z našeho kotěte udělá peřinovou housenku.
„Lou, já vím, že ti to tu moc nevyhovuje, ale co kdybychom tu zůstali společně do konce tvé neschopenky? Ber to jako dovolenou, po které se pak vrátíš domů a zase budeme spolu chytat zločince na dálnici." Nadhodím.
Nechci, aby se přesunul zase domů, už bychom ho odtamtud po dobu jeho volna nedostali, tím jsem si víc než jistej.
„Uděláme si rozpis aktivit, pojedeme do zoo nebo někam do přírody třeba na nějakou zříceninu nebo hrad." Navrhuju, aby to znělo co nejlépe.

Mike:

Trošku se Olivera leknu, když skočí k nám na postel a pak mi dá ruku na holý zadek. Musím vypadat jako přezrálé rajče.
Ještě víc se ale leknu, když Lou Oliho vyhodí z postele a spolu s ním skoro spadne i peřina, kterou jsem přikrytý.
Louis mě ale zachrání a do peřiny lépe zabalí. Pak mi podá jakousi buchtu.
Jím tu dobrotu a mlčím.
Chtěl bych tady ještě zůstat, ale nechci se už s Louim hádat, už ne.
Pozoruju ostatní, ocásek mám obtočený kolem nohy, ouška sklopená a jen tiše mňouknu na souhlas s Fedovým návrhem.

Oliver:

„Jo, přesně. Jste mými hosty, to je přece jasné," vyhrknu a sesbírám se ze země, načež si aspoň sednu na Feda, jelikož nikam jinam se neodvážuju.
Louis mě probodne pohledem, ale nic jiného nedělá a za to jsem rád.
„Navíc si myslím, že tady by se vám žilo celkově lépe. Jako pronájem. Chápeš. Nebyla by to žádná velká činže, stačilo by mi, kdybys tu vařil a Miki bude spokojený taky. Je tu zahrada, skvělé procházky,... " mluvím a mluvím a mluvím. Louis však jen dál vrtí odmítavě hlavou a to mě začíná štvát.
„I Mike tu chce ještě zůstat, nechápu, proč musíš zas dělat něco, co on nechce." Řeknu dost nahlas a navztekaně jej probodávám pohledem.

Louis:

„Nemůžu chodit na výlety, Fede, pochop to," řeknu zkroušeně.
„Už tak je špatně, že nejsem u sebe v bytě. Navíc Miki je hybrid a hybridi jen tak nemůžou změnit bydliště. Musí se s tím na úřady, informovat o všem možném." Na to se mi dostane argumentace s tím, že pokud je Miki nezletilý, tak kolem toho takové oplétačky nejsou.
Ztrápeně na Feda pohlédnu. Já ale jsem hybrid taky.
Po Oliverových slovech jsem byl zprvu překvapený. Mohlo by to být lepší, zbavili bychom se sousedů a drahého nájmu, ale zase... Zrudnu v okamžiku, kdy zmíní poslední větu. Zavřu ale oči.
Nekřičím ani nijak jinak nedávám najevo pobouření.
„Očividně mě nemůžeš vystát a chceš, aby tu byl hlavně můj bratr. Jenže Mike stále není plnoletý a do té doby za něj mám odpovědnost já, takže já rozhoduju, co se bude dít." Odstrčil jsem Fedovu ruku, jelikož mi bylo jasné, že mě bude zase jako hňupa uklidňovat.
„Vy to nechápete. Tohle není snadné. Já ani Miki se nemůžeme jen tak sbalit, já nemůžu jen tak chodit po Zoo, když mě můžou jít kdykoli zkontrolovat a kdybych nebyl doma, tak mě vyhodí!"

Fed:

Nevím, co mám dělat, co říct...
Chci tak moc něco říct, čím bych Louise uklidnil, udržel ho tady a hlavně u sebe.
Když jsme u Olivera, nemusíme se starat o to, kde je Miki, jestli není někde smutný sám nebo nás neuslyší u něčeho, co by jeho ouška slyšet neměla.
Odolám nutkání Olivera na svém klíně zoufale obejmout.
„Tak tu zůstaňte jen dokud zas nezačneme chodit do práce. Šéfovi jsem stejně do formuláře zapsal, že tě budu mít pod drobnohledem na této adrese." Podrbu se na hlavě a prosebně se na Louise podívám, ale on je zaměstnán Mikim, který mu něco šeptá.
„Vlastně podle toho formuláře by nás oba vyhodili, kdybychom nezůstali pospolu tady u Olivera." Zamyslím se nahlas, ale to už po mně letí polštář. Ještě že mám ale lidský štít.

Mike:

Koukám radši do prázdného talíře na svém klíně. Nemá cenu do té konverzace zasahovat, stejně na mém názoru nesejde, jak říká Lou.
Když se ale Oli rozkřikne po Louim, musím se držet, abych na něj nezaprskal, že svůj názor můžu říct i sám.
Radši se nahnu k Louisovu uchu a získám si jeho pozornost.
„Lou, já, já, kdyby to šlo, tak bych tu ještě rád zůstal. Je tu víc možností, co dělat než doma, navíc jsou tu ti dva." Šeptnu a jakoby Oli tušil, co říkám, na Louise vyplázne jazyk.
Lou si to nenechá jen tak líbit a hodí po něm polštář, který měl předtím pod hlavou.
„Prosíím," špitnu ještě a udělám na bráchu psí oči.

Oliver:

Zasáhl mě polštář a já bolestně kníkl. Tím jsem se ale na Feda o to víc natiskl a on, abych nespadl, tak mě musel chytit kolem pasu. Zavrtěl jsem se.
„Tak co?" zadíval jsem se na Louise.
„Bereš to? Aspoň pro teď?" nepřítomně jsem hladil Feda po rukou. Myslím, že to bylo takové vzájemné dodání důvěry. Též pohledem vyhledám Mika, který vypadá stejně nervózně.
Nechci, aby odtud odešli. Hlavně tedy Mike. Louis je mi vcelku jedno.

Louis:

„Jen protože tu je napsaný ten pobyt a protože to tak Miki chce." Oznámím tiše a pohledem skenuji ty dva.
Feda by nevyhodili, jen by měl problém. Není hybrid, může si dovolit víc průserů než já.
„Ale ven chodit nebudu, vy můžete." Usměju se, ale nijak veselé to není.
Ať dá ty ruce dolů. Ať jej neobjímá.
Raději jsem odvrátil tvář a vstal jsem.
„Donesu ti oblečení, jo? Pak bychom se mohli podívat po nějaké té Zoo, kam by ses rád mrkl." Usměju se na Mika a vydám se do místnosti, kde má Miki věci.
To video. Kdybych věděl, co na něm bylo. Proč si jsou tak blízcí? Sotva se poznali. 

Fed:

Objímám jemně Olivera kolem pasu, aby že mě nespadl.
Jsem rád, že tu Lou přeci jen zůstane.
Když se Louis vypařil Mikimu pro oblečení, zalesknou se mi oči nadšením.
„Hej, Miki, co bys řekl, kdybys šel s Oliverem do toho Zoo a já tu zůstal s Louise, když tedy nikam nemůže a já teoreticky taky ne?" Usměju se na Mika, ale ten k mému i Oliverovu údivu zakroutí hlavou.
„Proč ne? Mohl bys do zoo a udělal by sis pěkný den se svým přítelem, a já taky?" Vyjeknu a vyskočím na nohy, až ze mě Oliver s žuchnutím spadne.

Mike:

Nelíbí se mi, jak se k sobě Oliver a Federico tisknou...
Ale jsem zas rád, že tu s Louisem přeci jen ještě zůstaneme.
Trošku mě překvapí Fedova nabídka, ale já ho překvapím ještě víc, když ji odmítnu.
Chci nejméně dnes zůstat s Louisem. Vždyť se určitě najdete něco, co můžeme dělat všichni čtyři.
„Protože mě bolí koleno a nechce se mi plahočit po nějaké zoo." Prsknu naštvaně první, co mě napadne.
Nechci se o Louise s Fedem zase hádat a nemám zájem jim ani vysvětlovat, proč dnes nechci být bez Louisovy přítomnosti déle než deset minut.

Oliver:

Nechápu Mika. Louise se podaří určitě přesvědčit i ohledně bydlení a on teď řekne tohle. Kdyby to aspoň řekl hezky.
Vyčítavě se sesbírám ze země.
Taky mohl upozornit na to, že vstává.
Sesbírám se ze země.
Co když se mnou prostě nechce být osamotě? Napadne mě náhle a já na chvilku ztrnu.
Mohla by to být pravda?
Tato představa mě zasáhne víc, než jsem si představoval. Ale je to dost možné.
Zhluboka se nadechnu.
„No jak teda chceš, budeme dnes spolu."
Sednu si na postel a začnu si hrát se svými prsty. Mezitím se vrátí Louis, který už je i převlečený a podá Mikimu oblečení.
Já, i bez potřeby, aby mě upozornil, se sám vydám pryč z pokoje, aby se mohl Miki převléct.
Nejsem naštvaný, jen možná celkem... Zklamaný.

Louis:

Potěšilo mě, když už se na sebe netiskly, takže jsem se i usmál a náladu mi o to víc zvedlo to, že Oliver automaticky odešel.
Já Feda taky vytáhl za dveře, aby měl Miki klid.
„Řekl Miki už nějakou Zoo?" zeptám se s úsměvem a pohladím jej po tváři. To, jak se na sebe tiskly už ani neřeším.
„Možná byste mohli zajít do té na kraji města. Kdysi jsem tam s Mikim byl a bylo to vážně skvělé. Mikimu se hrozně líbili klokani. I když, je někdy ponižující být v Zoo a vědět, že na tebe lidé ukazují a no... Ale to už se neděje." Mávnu rukou a sklopím oči k zemi.
Do zoo jsem šel kdysi podruhé jen kvůli Mikimu.
Nemám to moc rád, obzvlášť ne po zkušenosti ze školy. 

Fed:

Je mi Olivera líto, vypadá dost sklesle, že s ním Mike nechce jít do zoo.
„No, prvně jsem myslel, že bychom poslali do zoo jen ty dva a já bych tu zůstal s tebou, víš?" Mrknu na Louise a přitáhnu si ho do jemného polibku.
„Ale Mike ten nápad úplně zamítl, prý ho bolí noha a nechce se nikde plahočit. Nevíš, co s ním je? Zrovna u něj jsem čekal, že bude nadšen. Místo toho na nás jen vztekle zaprskal."
Postěžuju si, když se od sebe odtrhneme a on se mi dívá snad až do duše.
„Stalo se snad to v noci něco?"

Mike:

Nechci, aby byl Oli smutný nebo si myslel, že ho nemám rád, ale já se dnes nějak necítím.
Poděkuju Louimu za oblečení a následně v pokoji osamním.
Je tu ticho. Jediné, co jej narušuje, je šuštění peřiny a jedno tišší bolestivé heknutí.
S tím kolenem jsem nelhal, fakt mě bolí, a podle toho, jak to koleno vypadá, tak to snad začalo i mokvat. Grrr, pitomá voda.

Oliver:

Moc jsem nad tím, co dělám, nepřemýšlel. Spíš jsem se soustředil na zvuk muziky, kterou jsem si před chvílí pustil. Ještě jsem sám nesnídal, takže mi i trochu kručelo v břiše.
Vrátil jsem se k nim, až kvůli volání.
Mikovo koleno nevypadalo dobře, takže nejspíš vážně nelhal, tohle musí bolet.
Rychle jsem si došel pro lékárničku a nohu mu zase ošetřil, jen jsem použil jiný způsob.
„Proč to máš ale takové? Nekoupal ses."

Louis:

S provinilým pohledem jsem sledoval, jak mu ošetřuje koleno. Mikimu to oblékání trvalo dlouho, tak jsem nakoukl dovnitř a uviděl to jeho koleno.
„Bude to ale v pohodě, ne?" odpověděl jsem na otázku otázkou a sklesle jsem svěsil hlavu.
Nechtěl jsem těm dvěma vyprávět, co se včera večer stalo. 

Fed:

Louis šel zkontrolovat Mika, ale když se dlouho nevracel, vlezl jsem zpět do pokoje taky.
Klečel tam u Mika a zkoumal zle vypadající koleno.
„Olivere!" Křikl jsem do chodby.
Toto se musí rozhodně ošetřit.
Mike si Louise přitáhne k sobě na postel a obejme jeho paži, zatímco teď před ním klečí Oliver.
Naši dva bráchové nevypadají, že by Oliverovi chtěli odpovědět.

Mike:

Tisknu se k Louiho ruce, protože mám strach, že to bude zase štípat.
„Já, já se se koupal, ale nechci o tom mluvit, prosím." Špitnu, přikrčím se omluvně se podívám na Oliho.
Louis si mě vyzvedne na klín a pevně mě obejme.
Byl to hrozný zážitek, asi do koupelny už v životě sám nevlezu.