Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Oliver:

Zmateně celý výjev pozoruju, než si všimnu ocásku, který vyčuhuje z pod peřiny a rozhodně není Mikův.
Než si toho Fed všimne, tak mu jednoduše skočím na záda.
„Ty je vždycky musíš rušit, co?" uchechtnu se mu do ucha a momentálně jej zaměstnávám tím, že se mě snaží shodit.
Konečně Louis vyleze a já mu pusou naznačím, že to mám u něj.

Louis:

„Ehm," odkašlu si a snažím se upravit rozcuchané vlasy. Při tom se různě vrtím a snažím se skrýt stopy po Mikiho zubech.
„To jste připravili? To je milé," zasměju se a Feda políbím na tvář. Na Olivera jen děkovně kývnu a Mikiho pohladím po tváři a dám mu drobnou pusu. Tohle bylo trapné. 

Fed:

Je vidět, že se tu všichni zbláznili, protože toto nemá žádné logické vysvětlení.
„Slez ze mě, hovado! Vážíš snad tunu!" křičím a snažím se Olivera dostat ze svých zad.
Když se mi to konečně podaří, tak se zamračím na dost rozcuchaného a i pokousaného Louise. Pokousaného?
„Hele, vy dva! Vím, že máte super vztah, ale takové to věci dělat přece nemůžete." pokárám je a oni na mě čučí jako na blázna.
„Miki, nemůžeš Louiho jen tak okusovat, to můžu jenom já. Tobě by se taky nelíbilo, kdybych si udělal kousací hračku z Olivera."

Mike:

„Louis je můj, já ho měl první, takže to ty si nech zajít chuť." vypláznu na Feda jazyk a přemýšlím, jestli by mi vadilo, kdyby kousl do Olivera.
No, nevím, to by se muselo zkusit.
„Ale do Olivera nekousej, bolelo by ho to, protože ty to neumíš. "

Louis:

„Děláme to tak celý život, Fede. Je to pro nás normální," zamumlu, ale myslím to vážně. Nehodlám s tím přestávat. Tohle je jedna z věcí, kterou mám doopravdy rád.
„Vím, že to nemůžeš pochopit, ale my dva si tak hrajeme."
Obejmu Feda a jen doufám, že to nechá být tak, jak to je.
„Prosím, zkus to akceptovat. Není to nic divného." Alespoň pro hybridy ne.
„Mám rád, když mě Miki takhle... Hrajeme si."

Oliver:

S napětím to celé sleduju, ale usměju se na Mikiho. Klidně se tím hovadem nechám kousnout, jestli bude Miki žárlit.
Toužebně na Mikiho koukám a rozmluvu těch ani nevnímám.
Teda do té doby, než na sebe začnou tak trochu štěkat. Ne doslova. Ale je to takový ten tón před smrští.
Nervózně se kousnu do rtu. Tohle bude ještě zajímavý. 

Fed:

„Hrajete? HRAJETE?!" vyjeknu.
„Tak mi objasni, jak si hrajete? No, vysvětlí mi to?" dožaduju se vysvětlení.
„Ale ty jsi můj! Proč máš teda kousance i pod tričkem! Vždyť ty vaše hrátky jsou tak moc intimní! Copak je to tak fakt správně? Může se to vůbec? Olivere? Řekni něco, řekni, že toto je přes čáru a toto můžu dělat jenom já... " mluvím skoro až zoufale. Přece se s Mikem nebudu takhle dělit o Louise.

Mike:

„Nekřičte, prosím, nekřičte, já se chtěl jenom pomazlit a pohrát, já nechtěl udělat nic špatného." popotáhnu a oni se stále hádají.
„Prosím...přestaňte, tak, tak já, já nebudu prosit o hraní a o mazlení, ale, ale nehádejte se. Ne kvůli mně..." špitnu a stulím se do klubíčka. Nemůžu přece stát mezi Federicem a Louim, zvlášť když je Fed konečně jeho.

Louis:

„Je to můj bráška, Federico!" rozkřiknu se.
„Taky ti nevyčítám to tvé tančení v klubech. S Mikim se budu mazlit, kdy budu chtít." Tváře mi zrudly vzteky a Mikiho si přitáhnu na klín. „Nehodlám naše hraní jen tak změnit jen proto, že tobě se to nelíbí. Nejsem tvůj majetek a snad nebudeš žárlit na mého brášku?"
Jemně jsem Mika políbil do vlasů. Měl jsem vztek. Rozrušil Mikiho v jeho stavu a mně chce zakazovat se s Mikim mazlit?
„Chceš mi tím teda říct, že vlastně s Mikem udržuju vztah na pokraji incestu?" štěknu už naprosto rudý vzteky.

Oliver:

Nechci do toho zasahovat. Fed má takový pohled, protože neví věci, jako vím já. I tak by asi nesouhlasil, ale měl by pro to pochopení, jelikož jde o dva hybridy, ale takhle?
Vypadá to skutečně divně. I tak nadále mlčím. Samotnému mi to není příjemné.
Louis je hybrid a tohle považuje za normální. Fed to ale neví a proč? Protože mu to Louis neřekl. 

Fed:

Nechtěl jsem se hádat, ale vždyť je ten jejich vztah prostě divnej.
Neviděl jsem ještě žádného člověka se takhle chovat k bratrovi. Navíc on je člověk a Mike kocour...
„Lou... ale já NEVÍM! Co si o tom mám myslet, vždyť toto už nemůže být normální... Nebo se snad měníš taky v kočku?! To by totiž jako jediné dávalo smysl!" tak moc se snažím najít nějaké vysvětlení.
„Ale snad ani kočky si navzájem v rodinném kruhu nekouří ocasy, ne?" podívám se na Olivera, ale v tu chvíli jsem povalen na zem.

Mike:

To je poprvé, co mi v Louisově náruči není dobře. Hádají se, pořád se hádají a to kvůli mně. Nevím, jak to zastavit, tak Federica srazím na zem a sednu si mu na obličej.
„Říkal jsem! Ať toho necháte! Oba dva byste se měli stydět a jít za trest každý do jiného pokoje a přemýšlet nad tím, co jste OBA udělali špatně! Hned!" prskám jak nějaká kočičí máma a jsem celej naježenej. Ani Louisovi na sebe nedovolil sáhnout a jen ukážu na dveře ven.

Louis:

Do očí mi vstoupí slzy. Zrychleně se nadechnu.
„Jo, ocasy."
Už beze slov se zvednu a prásknu za sebou dveřmi.
Nechci tu být. Nechci být ani v tomhle domě. Obléknu na sebe svou bundu a v tichosti dům opustím.
Neodejdu ale z pozemku. Procházím se po obrovské zahradě a snažím se nějak uklidnit.
Prohrabuju si vlasy a tahám za své tričko. Nesnáším se za to, co mě nutí má hybridí část dělat. A Federico. Promnu si oči, jelikož se mi do nich zase nahrnuly slzy.
Cítím se hrozně a při tom on na mě vyjel. Na jednu stranu ho chápu, ale mohl se zachovat líp.
Nemusel říct, že mu kouřím ocas. To doopravdy nemusel.
Zhluboka se nadechnu. Pokud nehodlá akceptovat můj vztah s Mikim.
Nemáme se o čem bavit.

Oliver:

Docela nervózně vezmu Mikiho k sobě. Louis odešel. Nechtěl jsem do toho zasahovat.
Louis by to měl Federicovi říct sám. Už tak potlačuje svou hybridí část na nejvyšší míru a uvolňuje se jen s Mikim. To taky není zdravé.
„Fede... Tohle je v hybridí rodině celkem normální jev. Hlavně v té kočičí. Je to pro ně přirozenost. Ano, je to dost divné a pro nás lidi z jisté části nepochopitelné... Taky si myslím, že tohle trošku přehánějí. Miki je hybrid a Louis je no... Louis je." V tom mě Miki kousnul a já bolestně zaskučel.
„Možná se něco zobrazilo v jeho DNA, nevím," syknu bolestně. 

Fed:

Louis odešel, prostě fakt odešel, a kdyby ze mě Oliver nesundal Mikeho, tak by mi asi vyškrábal oči z důlků.
„A to mi to někdo nemohl vysvětlit dřív?! Stejně se mi to zdá špatné, vždyť ho uspokojoval! To nemůže být normální nikde." trvám si na svém a Oliver má, co dělat, aby Mika udržel u sebe.

Mike:

Mě tady vůbec nikdo neposlouchá! Štve mě to, hodně mě to štve. A když Oliver malém řekne, že je Louis jako já, tak se mu zakousnu do ruky, jak nejsilněji můžu.
Toto prostě říkat nemůže!
„Federico! Ty idiote! Kdo mluvil o uspokojování!!! Já s Louim jsme se jen lechtali! " křičím a chci se na něj vrhnout a vytlouct z něj všechnu tu jeho pitomost. Ale Oliver mě zastaví.
„Byli jsme pod peřinou, protože mi byla příšerná zima!"

Louis:
Vrátil jsem se dovnitř asi po hodině. Hlavně kvůli Mikimu, jelikož Federica jsem nějakou dobu vidět nechtěl a ani ho chtít vidět nějakou dobu nebudu.
Zhluboka jsem se nadechl a při tom jsem vstoupil do Mikiho pokoj. Miki ležel na posteli a povídal si s Oliverem. Federico tu nebyl.
Nevím, jestli se mi ulevilo nebo ne. Kam šel? Do baru? Plazit se po cizích chlapech?

Oliver:

Bylo to celkově takové smutné. Federico byl naprosto v háji, což bych já byl asi taky. To však teď nehrálo roli.
I snahy Mika o to, aby se Fed uklidnil, byly žalostné. Celkově to všechno byla katastrofa.
„Miki," zamumlal jsem a jen jsem sledoval Federica, jak odchází. Musel jsem Mikiho uklidnit. To byla momentálně má jediná starost. Lehl jsem si k němu a dokázal jsem i to, že se i trochu smál.
„Není to hlavně tvoje vina." To jsem mu opakoval neustále.
Je to záležitost těch dvou. 

Fed:

Já jsem takovej blbec. Proč...? Všechno jsem pokazil! Ale nikdo mi to nevysvětlil, tak... Stejně jsem to zpackal.
Říct Louisovi něco takového...
Je divné, jak se k sobě chovají, ale když jsou na to zvyklý a mají to tak rádi...
Je to jako soudit někoho kvůli jeho sexuální uchylce.
Raději se seberu a odeberu se směr můj byteček, kde si lehnu do postele, koukám do stropu a v ruce držím pivo.
Proč jsem takovej kretén? Za svým názorem si stojím, že je to prostě divný, ale nemusel jsem to říkat tak hnusně...
Doufám, že mě pochopí, možná mi odpustí nebo pořádně vysvětlí. Teda ne jen větou nedělej ukvapené závěry...
To už jsem pochopil, jsem snad úplně polda na nic.

Mike:

Federico vypadal tak smutně a že ho to mrzí. Bylo mi ho líto, chtěl jsem mu pomoct, ale ignoroval mě a odešel.
„Všechno jsem pokazil, všechno je kvůli mně." vzlyknu a stulím se do klubíčka.
Oliver si ke mně lehne a začne mě chlácholit a rozesmívat.
I tak, kdybych nebyl, nebylo by té hádky.
Po nějaké době do pokoje vejde Lou.
„Lou, bráško, jsi, jsi v pořádku? Já nechtěl, abyste se kvůli mně pohádali, promiň..."

Louis:

„Ty za to nemůžeš, Miki."
Pohladím brášku po hlavičce a něžně jej políbím na čelo.
„Kde je?" zeptám se, i když jsem to tedy neměl v plánu.
Nějaká má část doufala, že je tady v domě, ale něco mi zase říkalo, že tu není. Taky mě začínal bolet jeho kousanec.
Je možné, že jej na tom taky tak špatně jako já?
„Asi má Fed pravdu. Já. Přeháním to." Sednu si do křesla. „Je jasné, že mu to vadí. Komu by to nevadilo." Obmotám kolem sebe své ruce a snažím se nějak uklidnit. Marně. Jsem naprosto v háji.„Ale zase. Vždycky jsme si takhle hráli. Nebudu to měnit. Já mu taky nezakazuju to jeho flirtování v baru." Už jsem mluvil spíš k sobě než k nim.

Oliver:

Louis si cosi mumlal pro sebe a já Mikiho nadále hladil. K tomu uběhla celkem dlouhá doba, kdy dostal prášek a tak je možné, že už třeba jeho období přešlo. Je to velká pravděpodobnost.Jemně jsem Mikiho políbil na čelo. „Možná, kdybys mu to konečně řekl tak..." Louis se celý napjal a zavrtěl rázně hlavou. Já se s povzdechem zvednul. „Nechám vás tu a zavolám Federicovi, kde vůbec je. I kdyby byl v domě, tak se mi ho hledat nechce." Vyšel jsem z pokoje a vytočil Federicovo číslo.„Kams zmizel? Louis se po tobě shání." Což není ani moc lež.