Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Mike spí.

Fed:

„Louisi, co kdybys šel Mika trošku okoupat a pak ho někam uložit, já tu zatím počkám s Oliverem." navrhnu a odtáhnu Louise do chodby.
„Oliver vypadá, že to vážně neplánoval, a taky to vypadá, že si to vůbec neužil. Vždyť se na něj podívej, nemá ani své obvyklé narážky... Ne, nechci ho obhajovat, jako doktor to měl tušit, ale je to pořád jen člověk, Lou." předám mu opatrně to spící ulepené klubko a dovedu ho do koupelny.

Louis:

Snažím se na to dívat objektivně, ale je to těžké. Pořád Mikiho chci vidět jako nevinného a bezbranného, ale po tomhle? Jak to mám teď udělat.
S Mikim jsem v koupelně zůstal sám a začal jsem jej koupat. Takové to pro něj bylo, když se o mě staral?
Zachvátí mě pocit ponížení a hanby. Dál Mikiho koupu a snažím se, aby byl čisťounký a nedotčený jako dřív. „Ouško," povzdychnu si smutně.

Oliver:

Přecházel jsem po místnosti sem a tam, a když jsem spatřil Feda, tak jsem se zle zašklebil.
„Copak? Chceš si taky praštit?" prskl jsem. Měl jsem vztek jak na sebe, tak na své okolí. Bylo mi hrozně. Proč se to stalo? Měl jsem to naplánované. Nic se nemohlo stát. A stalo se. Zase se zadívám na Federica.
„Doufám, že jste mi nevyrazili dveře, byly dost drahý."

Fed:

„Myslím, že dveře nejsou tvůj největší problém, navíc jsme sem vlezli oknem. " zašklebím se na něj škodolibě a začnu sundávat špinavé povlečení z postele. Po chvilce se ke mně Oliver se sklopenou hlavou přidá a společně to tady uklidíme.
„Co se vlastně stalo? Proč jste se přesunuli k tobě? A já myslel, že víš, co děláš, a že jsi teda silnější... " začnu. Tato událost mu musela nepěkně pošramotit ego... nechat se znásilnit malým hybridem...

Louis:

S námahou vezmu Mikiho do náruče a pomalu se k nim vracím. Mikimu jsem oblékl alespoň své tričko, aby nebyl úplně nahý, to že já sám tak odkryl Fedovy značky mi teď bylo jedno.
Vstoupil jsem do místnosti a zmateně jsem sledoval ty dva, jak se po sobě válí. Nelíbilo se mi to.
„Miki ti nestačil?" prsknu.
„A ty?" zadívám se na Feda.
Mám vztek a má žárlivost se taky projevila velkou měrou.
„Mikiho beru domů," oznámím jednoduše.
„Vím, že jsi mu nechtěl tohle udělat, ale jsi doktor. Máš moc dobře vědět, že se hybridům zvyšuje i síla a touhu po uspokojení nedokážou ovládnout. Pokud už tě Miki nebude chtít vidět, tak změníme lékaře a je mi jedno, jak skvělá má tahle ordinace pověst, nebo spíš měla. Tvůj otec se musí obracet v hrobě." S tím jsem se otočil a zamířil jsem ven. Ještě jsem se ale zastavil. „Až budu doma, tak ti zavolám, Fede. Teď se ale raději nebudeme moc vídat. Miki potřebuje péči." Zase jsem se rozešel, ale opět jsem se zastavil. „Miluju tě," zamumlal jsem a rychle jsem konečně odešel.

Oliver:

„Prostě jsem... Měl jsem to pod kontrolou. Naprosto všechno, srazil jsem mu teplotu, nechtěl jsem s ním spát. Poskytl jsem mu i sexuální hračky... Sám jsem mu pak sice vyhonil, ale to nevadí. Já nechtěl, aby to skončilo takhle!" vychrlím ze sebe a smutně si povzdychnu.
„Pokazil jsem to. Naprosto jsem to pokazil. Miki si mě už k tělu nepustí a já. Nemáš tušení, jak mi je." Otočil jsem se na něj a jakmile jsem viděl ten jeho arogantní úsměv, tak jsem po něm skočil a začali jsme se tak... Pošťuchovat.
Když však přišel Louis a začal se svým proslovem...
Zhluboka jsem se nadechl při zmíňce o otci. Pokud mě chtěl ranit, tak se mu to právě teď povedlo. Dokonale se mu to povedlo.
Zaryju si nehty do dlaně a potlačuju slzy. Přijdu si zase jako malý, neschopný fakan. 

Fed:

„Hold ses přecenil kamaráde... " poplácám ho po zádech, ale vznikne z toho menší kočkovaná.
Když vejde Louis, omluvně se na něj podívám. A ten jeho proslov...
Radši nic neříkám, jen ho doběhnu a pootvírám mu dveře, protože má plné ruce Mikeho.
Ale dostane se mi jen ignorance. Co jsem udělal? Vždyť za tento malér nemůžu...
Vrátím se do pokoje za Oliverem.„Kámo, jsi pořád jen člověk, i tvůj táta měl určitě nějaké úlety. A Mike i Lou jsou moc složité osobnosti, ale toto ti budou vyčítat jen dvě osoby, Louis a ty sám. Jak znám Mikeho, tak se spíš zhrozí, co jen to provedl, a přijde se ti omluvit nebo se bude za sebe tak stydět, že ti po někom, po mně, pošle omluvný dopis." sednu si k němu na postel a drbnu do něj.
„Vážně, jednou jsem ho lechtal tak, že se mi na klíně počůral. Louis se nám oběma tehdy strašně smál. Potom měl Lou dva týdny zákaz mě pozvat k nim domů, jak nechtěl, abych ho viděl. A jelikož tehdy ještě neuměl moc dobře psát, tak mi nakreslil takový omluvný obrázek, někdy ti ho ukážu. Byla tam nakreslená kočka, která čůrá, potom kostrbatě slovo promiň a pak smutný kočička, která měla v ruce rybu, ale vypadalo to jako něco úplně jiného...víš, co myslím... " rozesměju se a mu taky zacukají koutky.
Ale kdyby tehdy Mike kreslil dildo, tak by ho nakreslil fakt dokonale.

Louis:

V autě se Miki naštěstí nevzbudil. To přišlo až ve chvíli, kdy jsem jej pokládal do jeho postele. Začal se okamžitě rozhlížet po Oliverovi a to mě štvalo. Vadilo mi to neskutečným způsobem. Co si jako myslí? Žádný Oliver.
Podal jsem mu prášky na uklidnění a zajistil jsem mu i potřebné pomůcky. Samozřejmě mnou nepoužité. Musí přijít na to, co mu bude vyhovovat. „Miki, to bude dobré, udělám něco k jídlu, ano?" Pomalu jsem opustil jeho pokoj a zamkl jsem ho. Oknem utéct nemohl, byli jsme snad v sedmém patře. Vytočil jsem Fedovo číslo a pomalu jsem se dal do přípravy jídla.

Oliver:

„Doopravdy?" tiše jsem se zasmál a promnul jsem si spánky.
„Já jen... Nechtěl jsem, aby to bylo takhle. Chtěl jsem, aby se do mě zamiloval a teď? Bude se mi vyhýbat a Louis mě k němu nepustí a to s otcem. Vždy jsem byl ten nemožný synek. Víš, že mě jednou nazval šlapkou? Hned na to mě vyrazil z domu na internát." Zavrtím hlavou. Nechci mluvit o své minulosti víc, než je nutné.
„Nakonec se z tebe stane povzbuzovač," zasměju se a poplácám jej po zádech.
„Díky, je fajn mít konečně nějakého... Kamaráda," slabounce se usměju. Jsem nějak citově v háji, a tak není divu, že se mu takhle svěřuju.
„Třeba mi Miki nakreslí obrázek mě a jeho při souloži, to bych si mohl vystavit, co říkáš?" Vyruší nás vyzvánění telefonu.
„Louis?" zeptám se. 

Mike:

Když jsem se vzbudil, byl jsem už s Louisem doma, ale nikde jsem necítil Olivera.
„Kde je Oli? Kdy za mnou přijde? Zlobí se na mě?" mulal jsem a rozhlížel jsem se všude okolo.
Jsem vyčerpaný a na chvíli i klidný, ale když si vzpomenu na rádo.
Pane bože?! Vždyť já jsem znásilnit svého jediného kamaráda a taky doktora.
Začnou se mi po tvářích kutálet slzy, ale to už je Lou pryč a já se k němu nemůžu přitulit.
Loui se na mě taky zlobí... Měl, měl jsem se ovládat, teď se na mě všichni zlobí, už mě nemají rádi.
Brečím a chci se pořádně stulit do klubíčka, ale něco ve mě začne vibrovat.
Už ne! Už ne! Musím to nějak vyndat... Poslední rozumná myšlenka, než sám sebe začnu prstit pod záminkou vytáhnutí toho čehosi.

Fed:

„Nikdo by to nechtěl takhle, věř mi, ani já ne." poslouchám, co povídá o svém otci.
„Federico, vždy k službám." mrknu na něj a rozesměju se, nad představou toho velmi originálního obrázku, zvlášť v Mikeho podání, kreslení mu totiž opravdu nejde.
Od Louise jsem se totiž dozvěděl, že to, co jsem bral za normální čtyř nohou kočku měl být vlastě Mike. Náhle zazvoní mobil a já se musím zasmát, jelikož mi někdy včera vlezl Louis do mobilu a teď jsem měl na obrazovce, že mi volá Můj nejmilovanější nejvíc sexy přítel, kterého jsem kdy měl / Loui.
Na Olivera jen kývnu a pak příjmu hovor.
„Ahoj Lou... Dorazili jste v pohodě domů?... To je fajn a Mike ještě spinká?... On se schání po Oliverovi? Vážně?...To jsem vůbec nečekal... A vážně za tebou nemůžu?... Vždyť ho beztak držíš zamčeného v pokoji, ani nebude vědět, že tam budu... Kašlu na jeho čich, měl jsem slíbený ještě jedno kolo... Ale Lou, já tě chci přece jen vidět... Dobře, tak posílám pusu. Ahoj... " Konec hovoru.

Louis:

Se zakroucením hlavou jsem hovor ukončil. Je nepoučitelný. Jídlo jsem udělal taky rychle a vzal jsem další prášky. Vstoupil jsem do Mikiho pokoje, kde ležel na posteli a no... Je jasné, co dělal. Není to hezký pohled, vidět tohle provádět vašeho sourozence. Jemně jsem jej pohladil a dal jsem mu prášky, takže se po chvilce celkem probral a okamžitě se ke mně přitulil. Jemně jsem jej hladil po ouškách a při tom jsem ho krmil. „Je to v pořádku, ouško, za pár dní to bude pryč a ty budeš zase veselý kocourek, co si se mnou dá sušenky a rybičky a mlíčko."

Oliver:

Naslouchám jeho hovoru a když jej ukončí, tak se rovnou zeptám.
„A jak se to teda seběhlo, povídej," pohodlněji se uvelebím na posteli a své nohy přehodím přes ty jeho. „Nekecej, v parku?" nevěřícně se zachechtám.
„Dobře ty a použili jste kondom?" zeptám se, ale vím, že by Louis neriskoval. Není takhle důvěřivý, vytáhnu ho včas, neboj.
„Takže ti zas ráno naložil on a prý, že jsi silně dominantní a do zadku by sis naložit nedal," posmívám se mu a při tom se uculuju.