Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

25.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:

„Najdeš," zašeptám a následně usnu. Jak by si on nemohl nikoho najít?Probudil mě zvonek a tak jsem se automaticky vydal ke dveřím. Zmateně koukám na příchozí osobu. Sestřenka Mona. Promnu si spánky a mírně překvapeně vydechnu.
„Co ty tu?" do bytu ji nepustím. Je taky hybridka a živí se jako šlapka.
To, co mě ale děsí, že vypadá jako ženská verze mě a Mika dohromady. Je hezká, to nelze popřít, ale její způsob života?
„Jen potřebuju trochu peněz, Lou, jen trochu." Vecpe se do bytu a nevadí jí, že mám jen boxerky.
Nejrychlejší cesta, jak se jí zbavit, bude dát jí peníze.
Proto jsem se rozešel pro peněženku, mezitím se však opět ozval zvonek a já uslyšel Federicův hlas. On doopravdy přišel? Proč? 

Fed:

Přes noc se potuluju městem. Nevím, co mám dělat. Mrzí mě to, to, co si o mně myslí.
Konečně vím, že mě má rád, a konečně jsem se rozhodl s tím něco dělat a ono se to tak posralo.
Možná, kdybych nebyl takovej debil... Někdy nad raném se vrátím k sobě do bytu. Ještě se na pár hodin natáhnu a pak mě čeká sprcha a zastávka v květinářství pro jednu malou bílou růži.
Potom se vydám k Louisovi a Mikemu domů, kde na mě čeká překvapení. Mezi dveřmi na mě nečeká Louis, ale jeho děsně milá sestřenka Mona. Párkrát jsme se potkali, má oči jako Louis a barvu vlasů jako Mike. Ihned jsem poznal, že je s nimi do rodiny, dokonce je hybrid jako Mike.
„Čau Mono, je doma Louis? "
„Ale, ale Fedoušku, stále mi odoláváš nebo si už necháš říct?" ten přeslazený úsměv.
„Jaksi v poslední dobu kopu za jinačí tým." zašklebím se na ni a ona na mě.

Mike:

 Dlouho se nic nedělo, byly slyšet jen hlasy. Myslím, že to je Mona a Federico.
Fed se opravdu vrátil, určitě se udobří a všechno bude v pořádku. Překulím se na posteli a bolestivě zaskuhrám.

Louis:

Zase spolu budou flirtovat? Došel jsem k nim a Moně jsem dal nějaké peníze jako vždycky.
Pak jsem pohlédl na Federica a došlo mi, že jsem vlastně jen v těch boxerkách. Zrudl jsem, ale hned na to jsem se vzpamatoval.
„Kde je Miki? " zavrněla Mona a já se zamračil.
„Spí, není mu moc dobře," snažil jsem se vyhýbat Fedovu pohledu, ale nešlo to. K tomu měl kytku. Pro mě?
Stále jsem ho nechápal. Nechápal jsem ten náhlý zájem.
„Pusť mě za ním, "poručila ale já se ani o kousek nepohl.
„Zapomeň a vypadni z našeho bytu. Moc dobře vím, že jsi minule vzala tu vázu," prskl jsem navztekaně a objal jsem se pažemi kolem břicha. 

Fed:

Přišel jen v trenýrkách a tak moc mu to seklo, proč se neodhaluje častěji?Koukám na něj a Mona se rozesměje.„Dávej pozor, ať ti něco nevlítne do pusy. A Mike je nemocný? Copak mu je? Už jsi s ním byl u doktora?" začne se Mona zajímat.
„Mám zavolat Oliverovi? Určitě by se na Mikeho podíval." nabídnu se, ale Louis začne zběsile kroutit hlavou.„Proč ne? Co se stalo?" proč nechce vzít Mikeho k doktorovi, když je to s ním tak špatný, že k němu nikoho nepustí.

Mike:

Skuhrám bolestí a převaluju se na posteli, nevím, jak té bolesti ulevit.„Louisi! Lou!" volám na bráchu, ale nic se neděje.
Tak se začnu zvedat, ale mám pocit, že nedám nohy k sobě a pokud jo, tak umřu strašnou bolestí.

Louis:

„Ne, tohle zvládneme sami. Nezemře z toho," snažím se nějak vybruslit z téhle nepříjemné situace.
Už jsem se je chystal oba zase odbýt, ale vyrušilo mě volání mého jména. „Miki!" vyjekl jsem a rozeběhl jsem se k němu. Rychle jsem jej vzal do náruče.
„Nesmíš se teď moc hýbat, ano? Musíš být opatrný a v klidu. Zase ti to namažu a..." setkám se s pohledem Mony. Tvářila se divně a po Mikiho slovech se na mě znuseně koukla.
„Tys ojel vlastního bratra? Vy dva... Vždy jste byli... Využíváš ho?" byla zmatená a já taky. Nedocházelo mi to. Ani jsem si nemohl představit sebe a Mika při sexu. To by bylo zvrácené a hrozné...
Taky sem nahlédl Federico a já si Mika natiskl na sebe. Snad tomu nevěří, ne? 

Fed:

Nechápu, co se stalo, zase, to se mi stává nějak často...
„Mike, co se stalo? Co tě bolí?" zeptám se starostlivě a pohladím ho po hlavičce.
„Cože?" řeknu vyjeveně a nechápavě se podívám na Louise.
„No, Mono, asi je čas jít, kluci ti pak někdy zavolají." vyprovodím ji radši ven.
„Jsi úchyl Louisi! A měl by ses stydět! Zneužívat malé dítě, navíc bratra! A mně budeš pořád kázat o morálce, ty hovado!" křičí a já jí musím zabouchnout dveře před nosem.
Potom se vrátím k těm dvěma, kteří jsou teď na gauči v obyváku.
„Tak co se stalo?" zeptám se a Louis s rudými tvářemi mi vše vysvětlí.
„To se natrhl nebo tak něco, vždyť normálně to až tak moc nebolí, nebo to mají hybridi jinak?"

Mike:

Přitulím se k Louimu do náruče a plaču.
„A co led? Jde použít led, jako na chlazení?" mumlu mu do ramene.„Bolí mě zadek, neměl jsem nic takového zkoušet... " odpovím Fedovi a podívám se na bílou růži, kterou drží v ruce. Přišel se omluvit? Bude to dobré...
Mona začne křičet a já si zacpu uši rukama.
„Lou... proč to pořád tak bolí? Je to tím, žes říkal, že to bylo moc velký nebo čím? " já to vážně nechápu.
Sedne si se mnou na gauč a různě mě hladí, aby mě přivedl na jiné myšlenky.

Louis:

Musel jsem to Federicovi říct. Nemohl si o mně přece myslet, že jsem nějaký pedofil. A Mona...
Co když na mě pošle sociálku...
Černé myšlenky mi okamžitě zaplavily mysl a já byl v koncích. Ale Fed se mě zastal ne? Nebo... Spíš ji vyhodil z bytu, ale to stačí. Je pryč. Hladil jsem Mikiho.
„Zkoušel do sebe narvat jeden z těch největších, nevím proč to udělal, "zamumlal jsem zoufale směrem k Fedovi.
„To by bolelo každého."Když se mi Miki zase rozpláče na klíně, tak dojdu pro ten led. Bojím se o něj, ale nechci, aby to třeba Oliver věděl, tohle je osobní. Nejspíš nám ale nic jiného nezbyde.
„Tady je ten led, "slabounce se pousměju. 

Fed:

Jak Mika mohlo něco takového vůbec napadnout? To mu nikdo nevysvětlil, jak to funguje? Jen nad tím kroutím hlavou.
„To je mi líto, ale nemůže to mít něco společného s tím obdobím, o kterém Oliver mluvil? Jak se to vůbec pozná, jako to, že to na hybrida leze?" zeptám se zvědavě.
Mike jen tak poléhavá s ledem v ruce.„Ty se stydíš, viď, ty nezbedný kocoure? Tak já půjdu zatím do kuchyně, jo?" pohladím Mika po hlavě a zvednu se.
Alespoň najdu vázu pro tu růži.
Za nedlouho za mnou do kuchyně přijde Louis s tím, že zanesl Mikeho do pokoje, dal mu prášek na bolest a pustil mu film.
„No, snad se mu uleví, ale pokud ne, měl bys zavolat Oliverovi, jen bůh ví, co si ten prďola mohl udělat." pohladím ho po svěsených ramenech a šoupnu k němu svůj dárek ve váze.„Promiň, za ten včerejšek, choval jsem se jako idiot, neměl jsem na tebe křičet." podívám se mu do očí, ale on se zrak stočí jinam.

Mike:

Přece si tam ten led nebudu strkat před Federicem, to by bylo trapný, hodně trapný.
Na jeho návrh jen přikývnu, a když za mnou přijde Loui, poprosím ho, jestli by mě nepřenesl ke mně do pokoje. Dal mi ještě prášek a pak se zaváháním odešel.
Myslím, že tentokrát neváhal jen kvůli tomu, že mě tu nechá samotného a já si něco provedu, ale i kvůli Fedovi. Bojí se s ním být sám?
Z uvažování mě zase vytrhne bolest a já ze sebe strhnu s kňučením boxerky.
Položím si prvně led na zadek, ale nestačí mi to. Hlasitě polknu a vydělám ze sáčku s ledem jednu kostičku.
Ruka se mi třese, jak se s ní blížím ke své bolavé dírce. Opatrně si ji kostkou potřu a pak si ji strčím dovnitř. Jsem strašně moc roztažený od večera. Otřesu se náhlým chladem a přidám si do sebe další a další kostičky. Příjemně to chladí. Slastně vydechnu a trošku se leknu toho, že se mi z toho příjemného pocitu postavil. Co teď s tím?

Louis:

Nedovedu se na něj dívat. Jak bych mohl?
„Taky se omlouvám, jen... Bylo to prostě moc náhlé." Zadíval jsem se na růži.
„Děkuju, je doopravdy nádherná," usmíval jsem se a hned na to jsem se rozešel k ledničce, před ní ležela jeho piva. Jedno jsem mu podal a zbytek jsem začal skládat zpět. Bylo mi trapně a k tomu se na mě upřeně díval.
„Myslel jsi to doopravdy vážně?" odhodlal jsem se zeptat. Ruce se mi mírně třásly a netušil jsem, co mám dělat s očima. Vysvobodil mě domovní zvonek. Rychle jsem se vydal otevřít. Utíkal jsem před Federicem a nemohl jsem to nijak zastavit. „Olivere?" pustím jej dovnitř a on se okamžitě začne rozhlížet po Mikim. Než stačím, cokoliv říct, tak ho Fed pošle do Mikiho pokoje a já s ním opět osamním. Nervózně polknu.
„Ta večeře byla ale doopravdy vynikající."

Oliver:

Federico se mě šikovně zbavil a současně mi i pomohl. Spokojeně jsem zaklepal na Mikiho dveře a čekal, než se ozve vyzvání, abych vstoupil. Prý mu není dobře, či co. Celou cestu jsem sem spěchal a on je nemocný? To snad ne...
Vstoupil jsem dovnitř a okamžitě jsem za sebou zavřel.
„Kotě, co to vyvádíš? " zeptal jsem se se zájmem a sedl jsem si k němu na postel. On se schoval pod peřinu, ale to, co jsem viděl mi bohatě stačilo k tomu, abych pochopil, co tam dělá. „Bolí to? Nechceš pomoct?"

Fed:

Usmíval jsem se a s pivem v ruce jsem si prohlížel jeho holou hruď.
„Co myslíš? Třeba to druhé rande? Už víš, kam a kdy bys chtěl vyrazit?" mrknu na něj, ale on už běží otevřít dveře.
"Čau Olivere, Mikemu není dobře, asi by ses na něj jako doktor měl podívat." mrknu na něj z poza Louise a nasměřuju ho k Mikemu.
"Díky, jsem rád, že ti chutnalo. To byl účel." zasměju se mu u ucha.
"A asi by ses měl oblíct, jako ne, že by mi to vadilo, ale vystavovat se takhle před jinými? Tak to už se mi nelíbí vůbec." 

Mike:

Ehm...
Nikdy jsem to nedělal, nevím jak, bojím se, že si zase nějak ublížím. Nevím, co s tím dělat, tak jen tak ležím na zádech, když v tom se otevřou dveře a v nich stojí Oliver.
"Co, co? Co tady děláš?" špitnu a zabalím se s bolestivým zakňučením do peřiny.
"Já nepotřebuju pomoct, nevím o čem mluvíš..." zamumlám nešťastně.
"Já už nic dělat nebudu, včera jsem něco zkusil z Louisovi krabice a pořád mě to strašně moc bolí." zamňoukám plačtivě, když si ke mně sedne na postel a o kousíček mi posune zadek, aby se vlezl. Bolí to a to jsem to ochladil, ale teď mi k tomu narostl nový problém, který je už taky hodně nepříjemný.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro