Ahojte, vítám vás u první kapitoly tohoto příběhu, který budu zveřejňovat ve středu, v pátek a v neděli.
Užijte si kapču a na chvíli zapomeňte, že je zítra už zase škola. 😉😘

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:

„Fede?" poklepal jsem mu na rameno a na chvilku jsem tam ruku nechal položenou. Tělem mi projelo příjemné brnění, ale chvilka skvělého pocitu musela ustoupit, protože to bylo prostě divné.„Říkal jsem si, jestli bys nechtěl zajít zítra na oběd. Mike se na tebe moc těší, " dodal jsem okamžik za svou nabídkou, i když to nebyla tak docela pravda. To já ho tam chtěl a bráška byl rád za každou společnost.„Jinak tu mrtvolu z pondělka převzal první okrsek, takže my jsme venku," dodal jsem celkem naštvaně, protože to určitě zametou pod koberec. Jednalo se přeci jen o obyčejného bezdomovce.
Usrkl jsem ze svého šálku kávy a začal jsem si procházet složku, i tak jsem ale v napětí čekal na jeho odpověď.
Nevím, kdy jsem k tomu blonďákovi začal pociťovat tyhle pocity, ale radši bych je neměl. Zklamání by pak bolelo mnohem méně.

Federico:

"Jasně, vaříš ty nebo už máš konečně nějakou hospodyňku?" spiklenecky na něj mrknu a napiju se ze svého hrnku kávy.
"První okrsek, jo? Tam dělá ta blonďatá kočanda, že?" sám pro sebe se rozesměju.
"Jak že se jmenuje?.... Sára? Tara? Né, byla to Sally! Ach, božská Sally a ty její krásný do hladka oholený dlouhý nohy." schválně se zasním, vím, že to Louis nemá rád, přivádí ho to do rozpaků, protože je to tak dlouho, co někoho měl a s tím svým roztomilým bráškou v domě si není schopnej ani sám vyhonit.

Louis:

Protočil jsem nad tím očima a jen tak tak jsem odolal nutkání nad tím prsknout. Nutkání, které pro mě bylo těžší skrýt než uši i ocásek.
„Přestaň ze sebe dělat takové prase, " napomenul jsem jej přísně. Tyhle jeho sexistické poznámky jsem nemohl vystát. Jednak protože to bylo prostě nevhodné a současně i proto, že mě to bolelo. Taky mám dlouhé nohy, jen ne teda oholené ale...ale nic.
„A byla to Monika," opět si povzdechnu a snažím se nepřemítat nad oslovením kočanda.
Proč se mi vlastně líbí někdo jako je on? Nechápu to.
Konečně jsem se vrátil k jeho původní otázce.
„Vařím já, nepotřebuju žádnou hospodyňku. O brášku se vždy postarám sám a všechno ostatní zvládám taky." Zase to znělo až příliš chladně a nepřátelsky, i když jsem nechtěl. 

Federico:

"Monika? Vážně? Tak proto mě polila posledně tím pivem, když jsem ji tak oslovoval..." byl to fakt fajn večer, až na ten malý incident.
"A jak jinak, pane vše zvládnu sám, doufám, že to nebude zase ryba. Chápu, že máš doma toho kocourka, ale copak nejíte nic jinýho?" vážně, vždy, když k nim jdu na nějaké jídlo, je ryba, smažená, na másle, s omáčkou... a k tomu hrnek mlíka, copak je to normální? Kocour je přece jen jeden...
"A dal bych si pivo, neskočíme si po směně na jedno?"

Louis:

„Je milé, že už ti to došlo, "odfrkl jsem si. „Vyspíš se s ní a pak ani nevíš jméno, ubohé," sdělil jsem mu svůj názor a hned na to jsem nejistě přešlápl. „Tak kuře?" zamumlal jsem nervózně. „Ryba je ale plná vitamínů a je moc dobrá, měl být losos a Mike lososa zbožňuje, ale udělám ti teda kuře." Kuře taky celkem jde. Není to ryba, ale jde to. A koupím mu pivo. Nealkoholické, aby mu to pořádně chutnalo, zle jsem se ušklíbl.
„Dneska ne, musím s Mikem k lékaři," vysvětlil jsem mu s lítostivým úsměvem. Odmítám to ale vždy. 

Federico:

Proč vždycky odmítne? To se jako bojí, že když se se mnou někde ukáže, tak to zkazí jeho pověst chladného nesmlouvavého poldy?
"Doufám, že je to aspoň sexy lékař, když se na něj tak často vymlouváš." štěknu po něm a zkřížím si ruce na prsou.
"A když malý Mike toho lososa tak zbožňuje, tak to přežiju, co bych pro to sexy kotě neudělal." mrknu na něj a jen tak tak uhnu před letící sešívačkou.
Jak mě baví ho provokovat.
Náhle se naší kanceláří rozezní alarm.
"Co se flákáš, makej, máme výjezd." volám na něj ode dveří, zatímco on sbírá zbytky sešívačky.

Louis:

Tentokrát jsem prsknutí nezabránil. Proto jsem se i rychle sehnul pro sešívačku na zem. Tváře jsem měl zarudlé hněvem a současně i rozpaky.„Pokud chceš na sexy doktora číslo, jen si řekni, " zamručel jsem nakvašeně a rychle jsem za ním vyběhl na chodbu.
„Ale od brášky dej ty pracky pryč," tohle jsem myslel smrtelně vážně. Mike je na to ještě mladý a to ať radši ohne všechny v okolí, než aby si něco začal s mým milovaným Mikem. Nasedl jsem do auta a rychle se připoutal. Prudce jsem šlápl na plyn a potěšeně jsem zaznamenal, že se chytil sedačky. Zapnul jsem sirény. Povinnost volá.

Mike:

Dnes je pátek, čas úklidu, a jak si zpříjemnit nepříjemný úklid? Pustit si písničky na celý byt.
Učitel už odešel a já můžu tancovat na stole. Ocásek se mi houpe kolem nohou a já se vlním do rytmu.
"Jak mám sakra támhle utřít prach, vždyť je to snad ještě výš než před týdnem..." brblu si pod nos, když stojím na židli a snažím se dosáhnout na nejvyšší políčku Louisovy knihovničky.
"Ještě kousek, ještě maličký kousek..." stoupnu si na špičky a ocasem se snažím udržet rovnováhu.
Krom školy mám tu doma jediný úkol a to vždy v pátek všude uklidit a tato zatracená polička vždy zůstane jako poslední. Chci být vyšší!
Náhle uslyším prasknutí dveří, takže sebou trhnu, ztratím rovnováhu a začnu padat po zádech k zemi.
Zavřu oči a připravuju se na bolest, která ale nepřijde.

Louis:

Celkem zmožený vejdu do bytu a co nevidím. Bez zaváhání jsem se rozeběhl, srdce se mi divoce rozbušilo, ale stihl jsem to. Chytil jsem Mikeho do náruče a pevně jej na sebe natiskl.
„Ty trubko, co tě to napadlo?! Rozbil by sis hlavu. " Možná to trošku přeháním ale opatrnost nade vše.„Tolikrát jsem ti říkal, že to máš nechat být. Stačí jen vysát a utřít prach, tam kde dosáhneš." Věnuji mu drobný polibek na ouško a něžně se usměju, když sebou ouško automaticky cukne.
„Zítra přijde můj kolega na oběd. Federico. Ten sprostý blonďák," neodpustil jsem si zahihňání. Tu jeho neomalenost jsem skutečně zbožňoval.
„Ale dnes nás čeká doktor," zvážněl jsem a pevně jsem jej chytil. „Ne, že budeš zase dělat blbosti, ouško." Ouško. Netuším, proč jsem mu tak říkal. Vzniklo to už, když byl malé kotě. Malé, zvědavé kotě.

Mike:

"Ahoj Lou, jsem rád, že jsi už doma." usměju se na něj a přitulím se blíž k jeho vypracovanému hrudníku.
"Vím, že mám utírat prach jen tam, kde dosáhnu, ale potom zbyde jen ta jedna polička.... A ta mě prostě štve... "
"Fed přijde? Tak to ti pak musíme vybrat něco na sebe, minule hodně mluvil o zadcích, takže by to chtělo nějaké fešné kalhoty, které tvůj zadek zvýrazní." zahihňám se taky.
Jsem rád, že se Lou zamiloval, zaslouží si být šťastný a ne se jen pořád dokola starat o mě. A věřím, že Fed by se o něj určitě postaral perfektně. "Já nechci k doktorovi, je to starej páprda, navíc ho nemám rád." chci mu seskočit z náruče a utéct, abych k tomu dědovi nemusel, ale Lou mě drží až moc pevně.
"Lou..."

Louis:

„Jsi prostě trdloš, kvůli poličce se zabiješ, " zasmál jsem se a následně jsem zrudl, ale pak jsem se zahihňal. „Myslíš? Stejně si toho ani nevšimne, " zamumlal jsem si sám pro sebe.
„Ten páprda nedávno umřel, " napomenu jej.
„A převzal to jeho syn, takže uvidíme, jak to bude," zamumlal jsem celkem nervózně.
„Musím mu vysvětlit, jak se věci mají a všechno, tak... Prosím." Potřeboval jsem, aby vše proběhlo v klidu. Něžně jsem jej začal pusinkovat.
„Za chvilku pojedeme."

Mike:

"Vážně? Umřel? Co se mu stalo?" nechám se Louem pusinkovat a sám si půjčím jeho ruku a začnu si hrát s jeho prsty.
"A ten nový, bude nás mít rád? Má rád kocoury jako jsme my?" když jsme byli ještě oba malí, Lou si omylem pořezal ruku a ten doktor, za kterým jsme pak jeli nás vyhodil, že není veterinář, to Lou ještě neuměl schovávat ouška a ocásek. 

Louis:

„Uvidíme, popřípadě si najdeme nového doktora, " usmál jsem se, ale do smíchu mi moc nebylo.
„A teď šup, oblíkat! Vem si něco hezkého." Sám jsem vstal a rychle se převlékl a navoněl.
„Chceš jít pěšky nebo autem? " osobně jsem doufal v auto. To bylo bezpečnější. 

Mike:

"Hezkého? Vždyť když si něco takového vezmu, tak mě pak pošleš se převléct." zamňoukám trošku nabručeně.
"A chci jít pěšky, že se vůbec ptáš, je tam krásně." a s tím zalezu k sobě do pokoje.
Tak co bych si mohl hezkého obléct, aby mě v tom nechal jít?
Nakonec si vezmu speciálně upravené úzké džíny, aby se mi nemačkal ocásek, a volné bílé tričko, pod kterým schovám ocásek, který mám obmotaný kolem pasu. A teď ještě zakrýt ouška, Louis na tom trvá, dokud nebudu umět schovávat své kočičí přednosti.
Postavím se před zrcadlo. A čepice, kšiltovky a klobouky mi vůbec nesluší...

Louis:

Poznámku o tom, že mezi hezkým a provokativním je rozdíl, nakonec spolknu a jen vyčkávám, až se převleče. Mezitím si v klidu plánuju trasu v hlavě, kudy budeme muset jít, aby to nebylo riskantní. Nejlepší to bude po hlavní a pak přes park. Tam jsou ale zase psi. Nehodlám Mikeho zase sundávat ze stromu. Minule jsem se neovládl a na toho psa dost zle zaprskal, až utekl. Díky bohu to nikdo neviděl.
„No vidíš, jak ti to sluší, " zamumlal jsem s úsměvem a nasadím mu na hlavu kšiltovku. Jak malý dareba.
„Jen ty kalhoty by nemusely být tak uplé... Ale zakrývá to to tričko, takže jdeme." Otevřel jsem dveře a brzy jsme šli po ulici. Nejradši bych ho držel za ruku, ale to on už nechce. Nechápu proč...