Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Chapter 39

Hunter

Sledovat její tělíčko, které se třese při každém dotyku víc a víc, bylo kurva božský. Čím víc se snažím udržet na uzdě, tím víc jsem z ní v hajzlu. Pouhá představa, že mi dává své tělo byla neuvěřitelná, a teď tu leží jako na zlatém podnose. Chtěl bych ochutnat každý kout její těla, to jak se celá napíná a kroutí, jak moc mi dává najevo, že se jí to líbí mě dovádí k šílenství. Vzít si jí po mém.. Nechci jí ublížit, je přeci tak drobná a vidět ji plakat by mě zlomilo.
I přes to jak moc to chtěla, její obavy v očích nedokáže schovat.
,,Zaraki.. Vážně to chceš?".
Kývla nepatrně hlavou, příliš nepřemýšlela a bylo na ní vidět ztracení v touze.
Jenže, neměl jsem u sebe kondom a znova riskovat..
Nejspíš by jí to bylo úplně jedno, dát jí ho tam, tak na žádnou ochranu ani nepomyslí.
Nechci být sráč..
,,Nemám kondom, maličká.".
Zarazí mě její výraz. Nedokázal jsem určit co se jí teď honí hlavou, ale odpovídá mi takřka hned. Ne slovy, ale jejím polibkem. Nohy má omotané kolem mých boků, cítím její klín a přeju si aby tohle nikdy neskončilo.
Mít jí pod sebou...
Kňourala a beze slov prosila. Slyšet svoje jméno, které křičí na celý být bylo, zkurveně, vzrušující.
Žádná žena nikdy nedokázala co to Zaraki. Jediným pohledem mi rozproudila krev žilách. Tep mi zní skákal nahoru a dolů, jako na horské dráze.

,,Šílím z tebe, maličká...".
Už se to nedalo vydržet, její tiché prosím mě donutilo pohnout se. Pomaleji to snad ani nešlo, potím se a zkouším teď, sám sebe.
,,Kurva...". Nebylo k tomu co dodat, prohla se v zádech a já tak mohl ještě hlouběji. Sám jsem v extázi, je těsná a její sténání se míchá s tím mým. ,,Bože.. Kurva, maličká.".
Chtělo se mi řvát, stačilo párkrát přirazit a už jsem chtěl být.
Jenže ona si to tak užívala. Nevadilo jí, jak jí drtím boky v sevření, a už vůbec ne otisky od zubů.
Zarývala mi drápky do předloktí, zad a ramen, až to místy pálilo jako čert.
Musím se zastavit. Stačilo by fakt málo, její pohled se ptá, co se děje a já se na odpověď snad ani nezmůžu. Zahlédnu slzy v jejích očích a začnu zmatkovat. Byl jsem moc hrubý?
,,Co.. Co se děje? Bolí tě něco?". Chtěl jsem se odtáhnout, ale ona mi omotala ruce kolem krku.
,,Ne.. Jen.. Jsi velký..".
Moje ego poskočilo vysoko do vesmíru, ale o tak jí to asi bolelo. ,,Pomaleji už to asi nezvládnu, maličká.".
Když to bylo poprvé, muselo jí to taky bolet a já teď nevím, jestli mám vůbec pokračovat.
,,Nepřestávej, Huntere, prosím.".

,,Kurva...". Nic jiného jsem na jazyku neměl. Dopřál jsem jí to, co tak moc chtěla a sám jsem se chvílemi ocital jinde.
I přes mou snahu, stihnout ho vyndat včas, jsem nemohl. Chtěla to, její oči mi to říkají od prvního zasunutí.
Popadala dech a zakrývala si obličej rukama.
Musel jsem se zvednout a najít cokoliv na utření. Po ruce byl malý ručník, přehozený přes topení. Stačilo se mi otočit a už jsem ani nedýchal. Vidět jí jak se třese, z její malé vytéká moje sperma a já si nedokážu pomoct. Znovu mi stojí a jen si představuji, kde jí budu šukat příště. Je jako panenka z porcelánu, chci ulehnout vedle ní, ale jsem zpocený jako prase. ,,Nechceš do sprchy, maličká?".
Tiché ,,Mmm.". Beru to jako souhlas, její tělíčko je lehké jako pírko. Choulí se mi v náruči a mumlá, že je určitě těžká. Na jejím těle nebyl snad ani gram tuku.
,,Nebolí tě to moc?". V koupelně, kde už stojíme pod horkým proudem vody, pokládám dlaň na její podbřišek. Tiskne se mi na bok a kroutí hlavou. Políbila mě na hruď a já si připadal jako zamilovaný puberťák.
Zbožňuju jí, má tak krásné oči, zelené jako mech v lese. Boky jako bohyně a její prsa? Chci je promnout v ruce, zastavuje moje ruce a tiše šeptá. ,,Jsou malé..".
To ani náhodou.
Stejně je získám do rukou a nakloním se k nim. ,,Jsou dokonalý, maličká. Miluju je.". Kéž by mohla sama sebe vidět, mýma očima.
Unaveně se mi stočí pod paži a mumlá, že by chtěla jít spát. Bylo spoustu hodin a i já na sobě pociťují únavu. Pomáhám jí osušit mokré vlasy a i přes její protest, jí beru opět do své náruče.
,,Huntere?".
Ležela pod peřinou, na sobě měla tu rajcovní košilku a tiše se ptala, zda se může přitulit. Udělal bych to sám, ale byla rychlejší. Ležela mi na hrudi a vrněla spokojeností, jako malé kotě. ,,Copak?".
Bylo mi tak dobře. Všechno co mě kdy trápilo, zmizelo v jediném okamžiku s ní.
,,Neodejdeš?".
Bála se, že bude zase sama. Já ale neměl v plánu opouštět jí. Stala se tak důležitou, že už jí nikdy nenechám plakat samotou.
,,Ne. Vlastně jsem se chtěl podívat po nějakém bytu, ale stejně ho budu moct koupit až po rozvodu. Nebo si chtěla raději dům?".
Hladím jí ve vlasech a zaposlouchám se do jejího smíchu. ,,Líbí se mi spíš malé domky. Ale k tobě se hodí spíš velký byt, Huntere.".
Nejspíš mě nepochopila.
,,Malý domek? Dobře, podívám se po něčem. Chceš zahradu? Nebo ti stačí menší dvorek?".
Mračila se, nešlo jí do hlavičky,že zbytek života chci strávit s ní.
Pohladím jí po tváři, hned mě chytí za zápěstí a ulehne zpět na mou hruď.
,,Nebude trvat dlouho, maličká. Koupím ti malý domeček, kde se budeš moct cítit jako doma. A já budu šťastný, když se budeš usmívat. Budeš chtít zahradu, bude tam zahrada. Budeš chtít psa, koupím ti tři. Jestli jsem ti teď udělal dítě, budeme ho mít. Chci žít vedle tebe, chci zemřít po tvém boku, maličká.".
Nic neříkala. Přepadla mě žízeň, myslel jsem že těmi řečmi usnula a tak se opatrně zvednu.
V její kuchyni hledám šumák, kupoval jsem Jo když byla nemocná a jsem si jistý, že jsem ho schoval v šuplíku.
,,Huntere?". Její hlásek se mi ozve za zády. Štrachám v šuplíkách až narazím na krabičku, kterou moc dobře poznávám.
Byl to prášek po, koupil jsem ho po našem prvním sexu a obsah byl stále plný. S nepochopením se otáčím.
Zaraki pláče a já nemám tušení co se tu děje.

,,Já nemůžu mít děti, Huntere.".

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro