Zaraki

Cítila jsem jeho teplou dlaň. Stále dokola si prohlížím svou ruku a snažím se si zapamatovat jaké to bylo.
Pálí mě oči od pláče a ani rychlá sprcha mi nepomohla. Rozhlížela jsem se po malé místnosti. Všude tu vonělo dřevo a krom pracovního stolu, velké komody a rozkládacího gauče, zde nebylo nic.
Hunter tady asi přestával nebo pracoval. Malá koupelna nabízela jak pračku tak i sušičku. Nikdy jsem nebyla vděčnější. Derek seděl pod velkým oknem a kouřil zelené cígo, které vytáhl z oné komody. Byl bez košile, tu jsem teď měla já a netrpělivě čekala, až se mi usuší šaty.

,,Vůbec jsem si nevšiml, že šla k nám, čarodějko. Promiň. Kdybych si jí všiml, vůbec se to nemuselo stát.". Vyčítal si to snad? Celá situace, která vnikla, mi přišla trapně vtipná. A i přes to, jsem proste nedokázala zadržet slzy.
,,Neplakej.".  Konejšivé hlazení se mi dostává v zápětí.
Mohla jsem si za to vlastně sama, že...
Spala jsem s jejím manželem. Tedy, tehdy to byl ještě snoubenec, ale i tak.

Přehrávala jsem si tu scénu. Schoulená v saku, které mi Hunter nechal, jsem se kochala jeho prací. Je tak šikovný a talentovaný. Derek byl úžasná společnost a u několika soch, mi vyprávěl jak Hunter pracuje. Také bych ho chtěla vidět při práci.
Po tom, co mě Derek představil svému příteli- překladateli- jsme se přesunuli k jídlu. Pan Storm mi vyprávěl o své práci a po chvilce už naše konverzace byla přátelská. Byl to milý chlapík ve středním věku. Ženatý a dokonce už byl i dědečkem. Chvilku tlachání ve francouzštině a hned mám nabídku práce. Byla to jen chvilka a mě v telefonu přibyde čtvrtý kontakt. ,,Za chvilku bude mít Hunter proslov. Zašel bych se podívat jak se ztrapní.". Pan Storm, tedy už Joe, se směje a kouká na hodinky. Musel mít s jejich rodinou pěkný vztah. Joe se omlouvá a zvedá telefonát. Naznačuje, že nás dohoní a mi se s Derekem vydané podle značek. ,,Nevadí ti, že tam půjdeme? Nemusíme, jestli jste si řekli něco špatného.". Měl obavu v očích. Zastavoval a stál mi ve výhledu. ,,Ne. Já si to užívám. Jsem ráda, že jsem s ním mohla na chvilku mluvit.". Cítím jak mi červenají tváře. S pohledem na jeho krk se nechám pohladit po paži. Narovnal mi sako, které mi tak moc připomíná Hunterovu vůni.
,,Vidět ho, usmívat se... Děláš s lidmi vážně zázraky, čarodějko.".

Byla to vteřina. Derek se dal do kroku a mě polila studená tekutina. Z šoku nemám slov. Dle zápachu a barvy, mi dojde, že je to víno. Bylo všude na mých šatech a já jen sledovala střepy, které jsou všude po zemi.
,,Co to, do prdele, děláš!?" Derekova slova mě vrátí nohama na zem.
Ženská postava, se mi doslova vysmívala do obličeje. Její nenávist a šílenství, vlastně hned opadlo. Bylo mi na hovno, nikdo ani nemusel nic říkat a já se jednoduše rozplakala. Trapně jsem ignorovala pohledy všech a modlila se, abych pro jednou neexistovala. Nepomohl tomu Hunter, který se najednou zjevil a do par minut řval na svou matku.
Po celé té scéně, kdy jsem se zmohla jen na pláč a klepaní se, mám konečně klid.

,,Za chvilku budeš mít oblečení. Odvezu tě domů?". Jen kývnu a tiše děkuji. ,,Pozítří musím odjet. Jen na tři dny, ale kdyby jsi chtěla.. Můžeme zítra někam zajít.".
Zasloužil si můj úsměv. Pohotově odpovídám, že by to bylo moc fajn. V tichosti se ho ptám, kam půjdeme a on mi dává stovky nápadů.
Pozítří jsem stejně měla zavolat Joeovi. Alespoň budu mít nějakou zábavu, dokud se Derek nevrátí.
Protože jsem nikoho jiného neměla.
,,Mně by asi stačil oběd a pak třeba pivo.". Zasmál se. Hrál si s mou dlaní a jen souhlasil. ,,Můžeme zajít třeba do kina. Dávají nějakou detektivku.". Přikývnu. Měla jsem na jazyku tisíce otázek. Ani jednu, ale nedokážu vyslovit. Co to mělo všechno znamenat...
Proč Hunter křičel, proč se mě vůbec zastával. Bude mít teď nějaký problém?
Jeho matka nevypadala jako nejmilejší člověk a to se jen potvrdilo. Nechtěla jsem, aby měl problémy, zrovna kvůli mně.
,,Jsem moc ráda, že jsi můj přítel, Dereku.".
Zaskočeně na mě koukal. Nakonec se sám usměje a věnuje mi svou náruč. ,,Já jsem moc rád, že jsem tě mohl potkat, Zaro.".
Vážila jsem si ho, jak jen to šlo. Dával mi povzbudivé objetí. Nechtěla jsem se ho pustit, protože mi bylo tak bezpečno.
,,Malém jsem zapomněl.". Lehce se odtáhl a na chvilku zastavil. Čekám co z něj vypadne, ale on se k ničemu nechystá. ,,Nechme to. Asi to není nic, co by ti teď pomohlo.". Nemám ráda, když tohle dělá. Dělal co často, vždy něco nakousl a pak toho nechal. ,,Řekni mi to.".
Povzdechl si a zahodil nedopalek z okna. ,,Chytli tvého tátu. Už čeká na soud, vypadá to, že mu asi nedají moc, ale stejně půjde do vězení.".
Chvilku bylo ticho. Vlastně mě to ani nezajímalo. Na druhou stranu jsem cítila pocit úlevy. Konečně mám jistotu, že mě nenajde. ,,Napadlo mě, nechceš ho nahlásit? Možná už jsem se tě ptal.. Jen... To co ti udělal a dělal je naprosto odporný. Proč jsi ho nikdy nenahlásila?". Pokrčím rameny. Bylo to tak jednoduše složité...
,,Strach. Bála jsem se ho tak moc, že jsem to nedokázala. Říct někomu, jak zlý na mě byl..
Pořád se ho bojím. Nejspíš ten strach z něj nikdy nezmizí, ale teď už alespoň vím, že mě nenajde.".
Krčí obočí a zadumaněji se na mě podívá.
Jakoby se chtěl na něco zeptat, ale nevěděl na co. ,,Proč by tě měl hledat?".
Další prostá věc. Ničím nepodložená, ale přesně tohle mě provázelo životem.
,,Když bych tu nebyla, jeho život by byl o dost lehčí víš...".

,,Jak to myslíš?". Nechápal. Motal se v tom a já neměla moc sil, na nějaké vysvětlování.
,,Když máma napsala všechno na mě, tak toho bylo hodně. Sama nevím co teď vlastně mám, ale on to všechno určitě chce. Vždycky to chtěl, ale neměl možnost, aby mě donutil k přepsání vlastnictví.".
Derek si napálil cigaretu a zmateně si to srovnával v hlavě. ,,Jsi čím dál zajímavější a tajemnější, čarodějko.".

Začalo mě to zase bavit.
Jejich setkání mi skoro utrhlo srdce..
Hunter se nezdá, že?
Zaraki je samé tajemství z minulosti a já sama začínám být zmatená z jejích činů.