Chapter 5
Uběhlo dvacet minut a ta obluda se vedle mě culí. Dostala to co chtěla a je spokojená.
Rozhlédla jsem se kdo ještě zbyl.
Divná holka co má zelenou hlavu.
Kluk co přiletěl z Marsu a..
Sakra tohle je kdo? Už od prvního pohledu mi připadá jako hroznej kretén. Takže to nejspíš kretén bude.
Stočila jsem pohled na papír před sebou. Co sem komu udělala? Proč já. Vždyť jsem hodná ne? Jako drzá možná a sarkastická taky,ale vždyť to není tak hrozné ne? Nebo možná-..
,,Takže budete pracovat společně se slečnou Black." Co? Cože to? Kdo že... No to si děláš srandu ne? Kurva drát. Do prdele! Co to sakra?!
Ten zatracenej zmetek tam stál a usmíval se. Já bych mu nejraději vrazila. ,,Doufám,že tuto spolupráci přežijete. Oba."
To teda nepřežijeme! Já přísahám,že ho zabiju jestli něco zkusí!
,,Myslim,že si budeme rozumnět."
Při zvuku jeho hlasu se otřesu.
,,Nezaručuju,že to přežijeme oba bez zranění." Zahledím se mu do očí.
Sakra,takhle modré oči sem ještě neviděla. Je docela hezkej. U Satana! Co to tu melu!
Hlasitě zabouchnu skřínku. Jenže ona se otevře znova. Znova do ní bouchnu. ,,Kurva,ale už!" Ani nevím,že to řeknu nahlas.
,,Chtělo by to být mín vzteklá,kočko." Potetovaná ruka zavře mojí skřínku. ,,Odpal!" Prsknu aniž bych se otočila. ,,Na to,že spolu musíme spolupracovat si teda milá."
Otočím se. Je vysoký. Asi od hlavu a půl vyšší než jsem já. Měl tmavší pleť,ale nebylo to opálení. Jeho jsou modré,ale tak zvláštně modré. Vlasy jako havraní peří. Jejo krk stejně jako ruce a hádám i tělo, bylo pokryto tetováním.
,,Co chceš?" Prsknu. ,,Tebe v mojí posteli?" Opře se rukou o skřinku. ,,Jasně! Až přiletí Santa,moje matka přestane chlastat a objeví se můj táta!" Odstrčím ho a jdu si svou cestou domů.
Ignorancej blbeček! Kretén namyšlenej! To víš že jo! Skočím ti do postele jenom protože se usměješ ty malamute!
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro