Chapter 2
Řeknu vám jednu zajímavost. Když doufáte,že už nikdy nepotkáte osobu,kterou nenavidíte tak jí na 90% stejně potkáte.
Smutné. Je to smutnější než nejkratší vtip o Titaniku. Znáte ho? Třeba Kate vždycky,když ho slyší,rozesměje se na celou ulici.
A jak že ten vtip je?
Nejkratší vtip o Titaniku...
Žbluňk.
Seděla tam a strkala jazyk do krku nějakému chudákovi. Jak já ho lituju. Má na klíně 80% umělé hmoty,botoxu a make-upu.
,,Nová oběť?" Zeptá se mimoděk Sára. ,,Týden max." ,,Dva." ,,O co?" ,,O stovku?" ,,Platí."
Sedly jsme si na pytel. Sára se hnee zabrala do telefonu a já jen koukala na lidi kolem.
Je celkem smutné,že tak milá holka jako je Lucka, sedí v tmavém koutě. Jasně asi to patří k jejímu emo oblekání a tak. Jenže ona je to fakt skvělá holka. Stejně jako šprt David. Jeho velké brýle mu zakrývají půlku obličeje a ty ulízlé vlasy...No,ale je fajn.
Pak je tu Rachel. Chodící zlatokopka co se oblizuje s tím chudákem. Tahle škola je založená na penězích,protekci a rodiné zmámosti. Tahle holka by tady jinak nebyla.
Zrak mi zabloudil k docela fajn vypadající holčině. Dlouhé černé vlasy jí padaly do obličeje. Četla si knížku a měla sluchátka v uších. Sukně,která měla dědinský vzor kytiček jí sahala až na zem. Růžový svetřík se k tomu vůbec nehodil,ale jí to z nějakého důvodu slušelo.
Zvedla jsem se s odhodláním zjistit co je tahle sakra roztomilá holka zač.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro