,,Nech mě být." Nechtěl jsem tě vidět.
,,Co je to s tebou?" Nedals pokoj.
,,Jsem jiný, změnil jsem se!" Kdo by taky ne?
,,Bratře já..."
,,Zas jen já! Záleží ti i na někom jiném?"
,,Co to říkáš?"
,,Nesnáším tě!"
To byla rána pod pás. Já to věděl.
Jsi příliš citliví a naivní.
,,Říkals, žes mi odpustil..." Byls zoufalí.
,,Bratři si odpouštějí..."
,,Braško..."
,,...My ale nejsme bratři!" Bylo rozhodnuto.
Řekl jsem to nahlas.
Jak sis mohl myslet že ti odpustím?
Tohle nešlo...