Celest

Odešla sem rychlím krokem. Byla sem nesmírnĕ vytočená. Ani nevím kde se ten vztek ve mnĕ vzal! Prošla sem chodbamy témĕř bez obtíží. Musela sem jí to říct. Musela!
Doběhla sem před jeskyni.Kam teď? Udýchaně jsem oddechovala. Vyběhla sem vysoko do hor. Nemohla sem dýchat. "Nenávidím tě, Kiro" zařvala sem z posledních sil a zkutálela sem se kousek dolů. Dolehla sem na záda a zavřela oči. Vnímala jsem jen vítr, který stále sílil. Bylo to příjemné, uklidňovalo mně to. Najednou vítr ustal. Otevřela sem oči s tím že půjdu domů, ale místo toho se mi leknutím málem zastavil dech.
Skláněl se nademnou obrovský červený drak. Začala sem se po zádech plazit pryč. Ovšem zkuste si utéct před drakem 10 krát větším než vy. "Ahoj" pozdravil ten drak. Rázem zemne spadl strach. Určitě ho posílá Kira "Vzkaž Kiralaně, že už ji nikdy nechci vidět" odsekla sem a šla jsem pryč. "To ani my" řekl drak. Otočila sem se k němu, on udělal dva mohutné kroky a rázem byl umně."Cože? Ale vžyď vás posílá Kira?!" Řekla sem "Kiralana? Nesnášíme ji. Ztrapnila našeho pána" zavrčel drak "Kdo ji nesnáší?" Zeptala sem se podezřívavě. "Červení, hnědí a černí Draci." Drak se pousmál a dodal "a myslím že i ty". "já sem na ni akorát naštvaná" odsekla sem v obraně. "Nepovidej, copak ti nesebrala kluka, slávu, draka, si jen ta vedlejší. Nikdy tě nepotřebovala." Drak znovu zavrčel. Byl tak přesvědčivý. Ve mně narůstala nenávist. "já to zízkám zpět" přecedila sem mezi zuby. "s tím ti rád pomůžu" pousmál  se.

Letěli jsme kolem velkých hor. "támhle" řekla sem a ukázala na Nikovu chatku. Drak začal  plachtit. Držela sem se zuby nehty abych nespadla. Přistáli jsme, konečně pevná zem. Byly jsme u Nikovi chajdy. Všude kolem byli jen hory suti a malá čistička.
Došla sem ke dveřím. Zaťukala jsem. "Dále" Ozvalo se. Důvěřivý Nik mne pustil dál.
Drak podle plánu odletěl.
"Ahoj, co potřebuješ?" zeptal se mne, využila sem situace "Co víš o červených dracích?" "O červenejch skoro nic. Asi jen to co ty" zamyslel se. Slyšela sem ve své mysli dračí komunikaci. "Je čas".
Přemýšlela jsem jak dostat Nika ven. "Niky pojď ven" řekla sem "proč?" Jeho nedůvěřivý hlas mne naštval "pojď" řekla jsem rozhodně
Nik vyrazil jako první. Rozhlížela jsem se po místnosti, nejvíce mne zaujala plastová miska. Vzala jsem ji a vší silou udeřila Nika do hlavy. On okamžitě padl do bezvědomí a skácel se jak švestka. Odložila jsem ho stranou "tak co? Máš?" Zeptala jsem se draka, i když odpověď znám. "ano" řekl prostě a přední tlapou mi podal popálené mrtvé tělo. "Žasnu nad tvími schopnostmi" uchopila jsem ruce mrtvého a odnesla do chajdy. Bylo téměř totožné s tím Nikovým. Vzala jsem koště a zametla stopy. Drak na mne již čekal s Nikem v tlapě. "tvá kamarádka právě přichází" řekl a ukázal do kaňonu. Vyhoupla jsem se do přichystaného sedla. Drak mi podal Nika, přehodila jsem ho před hřbet draka a už jsme byli ve vzduchu. Se sedlem se sedí lépe, to musím uznat.
Z myšlenek mne vyrušil řev. Patřil Kiře. "ha, skočila na to" pousmála jsem se. Drak nic neříkal. Hodila jsem na dveře chatky kámen. Drak letěl na jednom místě a myslím že si situaci vychutnával. "Celest" ozvalo se "Když ho nebudu mít já, tak ani ty" zavolala jsem. Drak se uchechtl "Poletíme k vůdci" pověděl. Odletěli jsme

Tak tu máme další kapču. 564slov. Doufám že se líbila.