Kira pronesla jednorožcova slova a uvolnila veškerou svou sílu. Jednorožec se potil při otevírání brány.Ve vzduchu se oběvil místo stropu zvláštní fialový oblouk. Vylétlo z něj osm různých draků. Celest užasle zírala.
Faon měl k lidem nejblíž a tak promluvil jako první" Děkujeme dcero ohně. Ty jenž jsi osvobodila naše duše od krutého trestu" všichni draci souhlasně zamručeli. "Kiralano, jednej s draky moudře. Tento boj si musíš vybojovat sama. Přijď za mnou jen v krytické nouzi." Promluvil Orlando do Kiřiný mysli. Kira se na jednorožce podívala nechápaví pohled. Jednorožec opět navázal komunikaci pomocí mysli. "Musím v celém světě navrátit vzpomínky, je to náročný proces. Drž se dítě" a odešel. Draci si mezi sebou dunivě povídali a tak neslišeli jednorožcův odchod, zaregistrovali však magické vybrace teleportační brány.
Všichni se otočily "Co to má být?!" Zakabonil se Kypon "Buď v klidu příteli, musíme vyřešit důležitější věci" Xenon vlídně uklidňoval svého černého soukmenovce. "V klidu?! Jaké důležité věci máš na mysli? Jako tlachání zde s malým děckem?" Drápem ukázal na Kiru pán Draků "Děckem co nás dostalo z té díry a je ochotno s námi mluvit o naší existenci zde! Pokud ovšem raději nechceš strávit zbytek života v kleci!" Radon se také vložil do diskuze a mezi Draky bylo zase živo.
"Ticho" zařvala Kira ale nikdo ji neposlouchal "Řikám Ticho" opět si ji nikdo nevšímal. Kira zaťala pěsti, ruce zapřela za sebe a celým svým hlasem zařvala "Buďte sakra sticha!!!" Kolem se rozehnala obrovská záře a Kira padla do bezvědomí.
Konec prvního dílu... Už píšu druhý. Má momentálně asi 6 kapitol. Nezapomeňte se podívat.