V pátek ráno někdo zazvonil u dveří. Kira se tam hnala jak tornádo, k jejímu zklamání tam nestála Celest ale pošťák s krabicí v rukou. Krabice byla adresovaná Kiře.

"Kiri? kdo to je?" volala z ložnice ospalá mamka "Jen Celest, včera sem si u ní zapomněla mikinu, spi dál"odpověděla "A proč jde tak brzy?" "Em... ona jede prič" "Aha, tak to jo" Kira si oddechla, převzala balíček a šla ho rozdělat do pokoje. Byl tam dopis a stará zaprášená kniha

Kiro, zdá se že si... adoptovaná, totiž máš krevní skupinu A. Promiň, jo a tohle mi dala babička. Doufám že ti nevadí že sem jí řekla ten tvůj příběh, ale díky tomu máš tu divnou zaprášenou knihu. Promiň že sem nepřišla. Sem doma sama se štěňátkem. Doufám že sem ti aspoň trochu pomohla.

                                                                                                                                       Ahoj Celest

"No sakra... Co je to za knihu?"