"Kira Xariová" zvolala paní učitelka Salhová. Kira si šla pro své osmé školní vysvědčení. Ještě rok a půjdu na svou vysněnou veterinářskou školu, pomyslela si. 

Kira chtěla být ze školy co nejdřív a tak si urychleně potřásla rukou s učitelkou a sáhla si pro své vysvědčení, když vtom se objevil oslepující záblesk a ona už jen uslyšela vystrašený křik spolužáků a učitelčin hlas, říkala něco jako "co ti je!"

                                                                                    *_*

"Takže je to pravda, ona je poslední" řekl důvěrně známí hlas   "Ano, nesmí se o svém původu nikdy dozvědět rozumíš?!" "Neboj Hale, nedozví se to, o to se postarám" řekla opět osoba "jen aby" pronesl povýšeně Hal a odešel 

Kira se konečně odhodlala "probudit" a rozhodla se dělat že rozhovor neslyšela. Byla ve svém pokojíku.

 "mami? co se stalo? proč nejsem ve škole?" pronesla na osobu která vedla rozhovor s Halem. "Nic Kiro jen jsi omdlela, to je vše" Kira věděla že matka neumí lhát ale že by jí tajila něco ohledně ní to se jí nepodobá.Ví že bude muset zariskovat, jenže by jí ani nenapadlo že na její nevědomosti závisí její život.

 "Mami? Kdo byl ten pán?"Zeptala se s krajním zaváháním  "Bože Kiro... ty jsi nás slyšela?"  "Ano mami" Matce po obličeji začali téct slzy. "slib mi že to nikdy nebudeš chtít zjistit!"  "ale mami..." "Slib to!"  "Dobře slibuju, neboj"  Kira obejmula matku aby zlehčila zmatenou situaci. Cítila že se matka uklidňuje, ale raději se dál neptala. "Odpočiň si Kiro jsi moc unavená" řekla matka a odešla.

Kira věděla že jen tak neusne, měla tolik nezodpovězených otázek a všechno se událo tak rychle že ani nestačila pořádně přemýšlet. Pořád si děj opakovala v hlavě zda jí něco neuniklo. Když usoudila že dnes je moc slabá aby s tím něco udělala snažila se usnout.

Usnula s pocitem že zítra to bude lepší, ale pořád jí trápil slib který dala mamce.