Omlouvám se že dloooouho nebyly další kapitoly ale vzhledem k tomu že je škola a já píšu ještě jednu knížku tak se nezlobte.
Kira se ráno připravovala na cestu do tajemné jeskyně a samozřejmě ji následoval Nik, jo a taky Celest.
Celest se mačkala na Nika jak pijavice na kůži.
"Tak a jdeme na cestu" prohlásil Nik s velikým batohem na zádech. Celest vedla psi a Kira měla knihu s mapou. "Jak je ta jeskyně daleko?" otráveně řekla Celest hned po prvním kroku. "No moc ne. Podle téhle mapky to můžem vzít krátkou cestou přez jakousi jeskyni a nebo dlouhou cestou přez hory" Kira se zamyšleně dívala do mapky "Ano lépe bych to neřek" zamilovaně přitakal Nik. "Hm"odsekla Celest a plná žárlivosti na svojí nejlepší kamarádku odpochodovala se psama napřed.
Když ji Nik s Kirou dohnali ocitli se na rozcestí "půjdem do prava, vezmeme to přes hory. Za dva dny bychom tam mohly být." Nik se už už chystal vydat stanovenou cestou ale Celest paličatě rozhodla "půjdem tou kratší, nebudu se vláčet přes hory!" "Celest poslechněme Nika. Vyzná se tu" protestovala Kira. "Ne, pudem tudy" stála za svým Celest a laskavě odkráčela směrem od hor-k jeskyni, jeskyni šílenství.