Kráčel jsem mezi davem k mramorové hrobce, stejné jakou měl Brumbál. Viděl jsem, to co viděl Harry. Všichni brečeli a dávali ti poslední sbohem. Smíření s osudem.

Stál jsem mezi zástupem, kde všichni tiskli v dlaních černou stužkou ovázané květiny. Další věnec dosedl vedle tvé fotografie, ovšem já ti nesl něco mnohem prostějšího, jednu květinu mandragory, dar od profesorky Prýtové...