„Dominičku, ale stejně mě miluješ, že ano? A knihy sis  zamiloval taky!"

„Miluju tě jako ohnuté a počmárané stránky, Anno"

„Nebuď zlý!"

„No dobře, miluju tě jako otevřené konce,"

„Každý má rád otevřené konce a ty taky! Je fajn si domyslet, co se stalo potom"

„Ann, nikdo nemá rád otevřené konce, otevřené věci maji rádi jenom zloději, aby nemuseli páčit. Třeba takový otevřený trezor je skvělý, ale otevřený konec ne!"

„Jejda, Dominiku, přece mě nepřestaneš milovat kvůli knihám! Láska je víc než četba!"

„Počkat! Myslíš to vážně?"

„Samozřejmě"

„Miluješ me víc než knihy?"

„To je pitoma otázka, samozřejmě že te miluju víc jak knihy"

„Taky tě miluju, Ann, a jsem rád, že mě budeš milovat nehledě nato, že jsem ti polel knihu"

"C-CCOŽE JSI UDĚLAL?!!!!"

"Ann, jdeme hrát schovku! Já se ti schovám a ty mě nenajdeš a nezabiješ, počítej do milionu a dej mi náskok!"

„Dominiku, já tě zastřelím, až tě chytím! To ta kniha nejde vyčistit?"

„Možná by šla, ale mě se nechtělo ji čistit, a tak jsem ji dal do pračky"

„DOMINIKU!"

„Ann, tohle je poslední kapitola příběhu, ta obvykle končí happyendem!"

„A nebo smrtí hlavní postavy!"

„Počkej, ale ta smrt není případem tohohle příběhu, že ne?"

„Jaká to byla kniha?"

„Bylo to něco o jídle, nějaká kuchařka, to tě určité nebavilo "

„Jak se jmenovala?"

„Hunger games"

„Dominičku? UTÍKEJ!"

•••konec•••

Upřímně řečeno, tohle je první příběh, u kterého jsem vážně měla chuť to vzdát, připadalo mi to strašně nepromyšlené, nudné a bez pointy, což víceméně je pravda, ale největším problémem bylo vůbec se dokopat tohle dopsat, jelikož jsem neměla sebemenší tušení, jak by to mělo skončit. Ovšem nakonec vše zachránil Dominiček ^^

A tak chci závěrem poděkovat všem, co to zvládli dočíst dokonce a z části taky sobě, že jsem to nevzdala a přes všechno se donutila příběh dopsat, protože by ho byla docela škoda smazat^^