Jak jako jeho? „Jak to myslíš?"
     „Co myslíš?" řekne a následně mi párkrát políbí krk.
     Odstrečím ho od sebe „přestaň!"
     Zasměje se „nechtěl jsi znát odpovědi? Tak jako tak budeš můj. Přinutím tě se do mě zamilovat stejně tak, jako jsem se já zamiloval do tebe."
     „Nezamiluju se do někoho, jehož obličej jsem nikdy neviděl."
     „Hraješ si na drsňáka? K popukání. Jen abys věděl, nerad prohrávám."
     „Tak to jsme dva," řeknu.
     „Ještě chvíli a přesunu tě do své ložnice."
     „Snažíš se mě zastrašit?"
     „Ne."
     „Kruci už se ukaž! Nebaví mě se bavit s někým koho nemůžu vidět!" téměř zakřičím.
     Povzdechne si „ty si prostě nedáš pokoj, že?... Fajn, ukážu se, ale nejdřív tě políbím a označkuju."
     Nechce toho trochu moc? Tohle všechno mám podstoupit jen kvuli tomu, abych ho viděl? Na to se mu pěkně vykašlu.
     „Mlčení znamená souhlas," vypadne z něj. Nestihnu nijak zareagovat a už mám jeho rty na těch svých. Pokusil jsem se ho odstrčit, ale měl větší sílu. Natlačil mě na zeď. Přisál se k mému krku. Po chvilce se odsál a podíval se na svoje dílo. To byl okamžik, kdy jsem se na něj mohl poprvé podívat. Nevypadá špatně, upřímně jsem si myslel, že se nechce ukázat protože je hnusnej nebo tak. Ale sakra, tohle není vůbec ošklivej kluk.
     Jeho červené oči se na mě podívají „co?" nechápe. Asi zírám až moc.
     „Jaktože tě teď vidím?"
     „Protože nepoužívám magii." To je dost logické Todoroki. Zeptal jsi se na dost velkou kravinu. Ale co si budem, už by tu magii nemusel používat.
     „Už mi řekneš kdo seš?"
     „Brzdi. Bavili jsme se o tom, že se ti ukážu. Nic víc. Teď bych mohl zase zmizet, už víš s kým mluvíš," zašklebí se a jeho tělo se začne vytrácet ve tmě. Stihnu ho chytit za ruku.
     „Okamžitě se znovu ukaž. Nebudu mluvit se stínem."
     Znovu se ukázal „já to s tou ložnicí myslel vážně."
     „Kruci znám tě dva dny. Z toho jsem s tebou začal mluvit před pár hodinami."
     Jeho rty vytvořily úšklebek „jinými slovy jsem tě zmátl za tak krátkou dobu? Já ale žádnou magii nepoužil. Vlastně použil, sem tam jsem pomohl situaci."
     „Jak to myslíš?" nechápu.
     „Momo už dávno chtěla ten váš vztah ukončit, ale neodvážila se ti to říct. Docela dost mě po tvém boku vytáčela. Celé ty roky jsem čekal až ti řekne, že s tebou být nechce, ale ona to prostě neřekla. Pomohl jsem jí. To jsem kvůli tobě použil magii jednou. Podruhé to bylo tak, že jsem v tvojí práci očaroval toho, kdo ti řekl, že máš jít vyřídit ty papíry. Tam jsem po nějaké chvilce zhasnul a zavolal toho zločince."
     Momo to chtěla ukončit už dlouho? Ale... „Lžeš."
     „Nelžu. Proč bych to dělal?" přistoupil ke mně a opět mě obejmul. Odstrčil jsem ho „to ti na ní tolik záleží? Vždyť to táhla s Iidou."
     „Zmiz," řeknu naštvaně. Nevím proč, je pravda, že mě podváděla. Ale stejně jsem z nějakýho důvodu na něj naštvanej.
     Překvapilo ho to „Shouto-?"
     „Neříkej mi jménem! Nemluv na mě. Miloval jsem ji a tys to zničil," nezničil. Jenom plácám kraviny.
     Chvíli tam stál jak opařený, potom to už vzdal „jak si přeješ. Nechám ti víc času," řekl a zmizel.