Den maturitního plesu (večer):

     Věděl jsem, že jsem přece jenom měl opustit večírek hned po předání šerp. Teď toho lituji. Každý normální člověk dá své drahé polovičce, která ho podvádí, kopačky. Jenom já se hroutím za rohem budovy a koukám na Momo a Iidu jak se spolu vášnivě líbají.
     Bože můj, proč zrovna já?
     Odešel jsem na bar, kde jsem se opil. Vypil jsem toho opravdu hodně. Nikdy jsem alkohol neměl v lásce, a do teď nemám, ale prostě mi nějak přeskočilo.
     „Todoroki?" uslyším známý hlas. Otočím se na postavu, ačkoliv se mi motá hlava.
     „Bakugou?" zeptám se.
     „Co tu děláš?" zeptá se. Chtěl jsem něco říct, ale začal jsem se dávit a tak mě rychle vzal ven, kde jsem se pozvracel. Bylo mi líp. „Co se děje? Alkohol se na tebe zrovna nepodobá."
     „Věděl jsi o Momo?" zeptám se zničeně.
     „Takže to už víš?" zeptá se trochu sklesle. Proč? „Nechtěl jsem ti to říkat Todoroki."
     „Říkej mi Shouto."
     „Co?"
     „Shouto. Jsme přeci dobří kamarádi ne?" řeknu a pokusím se o úsměv.
     „Kamarádi," zamumlá si spíš pro sebe než pro mě. „Proč ne něco víc?" zeptá se.
     „Co?"
     „Promiň, to byla blbá otázka. Nevšímej si toho, kolikrát plácám kraviny."

...