„Navíc k vám nepatřím, nevím, co bych tam dělal," dodá po chvilce.
     „Ale byl jsi jedním z nás, akorát si na to nepamatujeme," snažím se ho přesvědčít, avšak marně.
     „Právě, nepamatujete, takže nepatřím."
     „A kvůli komu, že?" vyjedu po něm. To jsem ale nechtěl.
     „Tak jako tak bych je nemohl vidět, vždyť to víš, že nemůžu. Tak mi to pořád nepředhazuj! Nepamatuješ si, jak jste byli kvůli mému zmizení mimo. Vlsatně bys mi měl být vděčný! Zbavil jsem vás vzpomínek na mě, netrápíte se kvůli mně-"
     „Já ano!" skočím mu do řeči. Jsem dost naštvaný z toho, co tu říká. To ho zaskočí. „Bylo by prostě lepší, kdybys mi ty myšlenky vrátil, chci si na tebe vzpomenout. Nechci, aby byly moje city a mé tělo dál než je mozek. Protože ten jediný si ještě nevzpomněl."
     Položí si své čelo na mé rameno. Je docela dost mimo. To ho to tolik vzalo? „Shouto, nechci ti je vrátit. Kdybych-"
     „Proč?" opět mu skočím do řeči.
     „Protože... Protože se bojím následků."
     „Jakých?" nenechám ho napokoji. Chci znát pravdu, ať už je z toho mimo nebo ne.
     „Shouto, nech toho... Prosím," požádá už dost zoufalý.
     „Katsuki," zněžním a chytím ho za ruku se kterou si propletu své prsty s těma jeho „řekni mi to, prosím."
     „Bojím se, že mě budeš potom nenávidět."
     Tak takovou odpověď jsem opravdu nečekal. Jak bych ho mohl po tom všem nenávidět? „Katsuki? Jak-jak to myslíš? Proč bych tě měl nenávidět?" zeptám se nejistě.
     „Protože budeš mnou opovrhovat."
     „Proč?"
     „Nevím..."
     „Hraje v tom nějakou roli Momo?" zeptám se, protože mám tušení, že se obviňuje za něco, za co nemůže.
     „Tak nějak."
     „Ty mě s tím už neštvi," začnu svůj proslov „víš přece, že miluji tebe, a neřeším, co bylo kdysi s ní. Navíc vím, že jsem tě miloval i v minulosti.  Tak toho prosím nech. Vždycky budu s tebou. Tohle je totálně trapná hrozba, u které ti nic nehrozí, protože o mě nepřijdeš."
     „Možná ti je někdy vrátím," řekne po chvilce ticha. „Děkuju," poděkuje pravděpodobně za povzbuzení.
     „Neděkuj, radši mě vem domů, budu muset zachvíli jít."
     „Pff..."