Probudím se v cizím pokoji. Kde to jsem? Podívám se za sebe a uvidím spící tvář Katsukiho. Rozhlédnu se po pokoji. Odhaduji to na tu jeho slavnou ložnici. Co tu dělám? Jak jsem se sem dostal? Neříkej mi, že mě sem přenesl mezi tím, co jsem spal. Ten syčák.
     Rozhlížím se po hodinách, které najdu vedle velké skříně z tmavého dřeva. To je už tolik?
     „Kruci," zanadávám si potichu, abych Katsukiho neprobudil. Nemám nejmenší tušení, jak se odsud dostanu a co si na sebe teď obléknu, ale budu muset přidat jestli chci stihnout práci.
     Něco mě popadne za ruku a stáhne znovu do peřin. „Ať tě to ani nenapadne. Dneska zůstáváš se mnou."
     Otočím se za hlasem „Katsuki, musím do práce."
     „Nemusíš. Když budu chtít, tak přinutím všechny zapomenout, žes tam nebyl. Pro ně to bude jako každý den. A nebo ještě líp, udělám jim halucinaci na tebe."
     „To je podvádění. Jdu, musím."
     „Odsud se nedostaneš."
     „Seš fakt hroznej. Vidět mě můžeš každý den, času máš ažaž," řeknu a zachumlám se do deky. Pousměje se. „Co?" zeptá se nechápavě.
     „Nadáváš mi a protestuješ, přitom tvoje tělo dělá něco úplně jiného."
     „To bude třeba tím, že tělo zná minulost ale já ne."
     „S tímhle na mě nechoď."
     Ts... Štve mě. Proč mi prostě nemůže ty vzpomínky vrátit? „Tak mi aspoň řekni o těch tvých slavných pravidlech," řeknu.
     „Chci spát."
     „Nenechám tě."
     „Existuje jen jediná věc, co mě dokáže vzbudit."
     „Svádět tě tu opravdu nebudu."
     Otočí se na mě „Ale to je škoda."
     „Mluv."
     „Ve zkratce nesmím navštěvovat příbuzný a kámoše a tak. Nesmí o mně všichni vědět."
     „Proč o tobě teda vím?"
     „Protože jsem uzavřel se Satanem dohodu."
     „Jakou?"
     „Hele, jdi s těmi otázkami někam, jo?"
     „Poslouchám."
     „Pokud se někomu nahlásíš, nebo o mně někomu povíš a nebo budeš přede mnou utíkat, tak se stanu opravdovým démonem, což vyžaduje to, že budu ovládaný Satanem a budu muset plnit to, co řekne." vysvětlí mi.
     „Věděl jsi, že nemám přízraky rád, proč jsi šel do tak velkého risku?" zeptám se nechápavě.
     Podívá se na mě s něhou v očích „protože jsem s tebou musel alespoň jednou mluvit. Chtěl jsem tě aspoň jednou ještě obejmout."
     No dá se na něj po tomhle, co mi řekl zlobit? „Fajn, zůstanu tu. Ale jenom dneska."
     „Dobrá volba."