Čekal jsem, že další den bude opět prudit, ale tak tomu nebylo. Že by to se mnou nakonec vzdal? Po tolika letech? To se mi nezdá. Ale tak je den, třeba se objeví v noci. Přece jenom to je pro něj lepší se toulat ve stínech.
     „Ahoj Todoroki!" vrazí do dveří Kirishima, můj kolega a zároveň bývalý spolužák.
     Leknu se „Bože tohle mi už nedělej," řeknu a snažím se uklidnit své bušící srdce.
     „Takováhle reakce je u tebe vzácná," diví se „že ty na někoho myslíš?" zašklebí se na mě a usadí se ke svému stolu.
     „To určitě," zalžu. „Radši mi pověz, proč máš tak dobrou náladu," změním rychle téma.
     Podívá se na mě „jeden kluk přijal moje pozvání na večerní bowling s kámošema," usměje se od ucha k uchu a dodá: „taky mi dal svoje číslo."
     Hádáte dobře. Můj kámoš je gay. Vím, že někoho v minulosti miloval, ale už si nepamatuji, kdo to byl. On to ale už také neví.
     „To je super, ať vám to vyjde," řeknu.
     „Hej! Brzdi, není to rande," řekne rychle a začervená se.
     „Dejme tomu, že ho v ten den na rande pozveš," zašklebím se.
     „T-t-to se ur-čitě nestane. Tohle je dost blbý v-vtip Todo-Torodoki!"
     „Aha? A co ta zasekaná řeč?" lehce se zasměju. Ty jeho reakce mě vždy rozesmějou. Je to příjemný pocit s někým takhle mluvit. Moc lidí nemám, u kterých se cítím příjemně a vážím si jich. Kirishima, své sourozence, mamku, Midoriyu, byla tu taky Moma, avšak její místo nahradil ten, jehož se obávám, páč mě poslední dny nenechává vůbec v klidu. Ať už mě sleduje a nebo na něj myslím sám. Pořád je se mnou.
     V tom článku bylo, že bych neměl démonovi dovolit si ho pustit k sobě. Avšak to se mi nedaří. Kdyby jenom to, ale mě spíš straší to, že se Bakugova snaha, si mě získat, zatím daří.