Jak jako pohrát? Ať dá pokoj! Tohle přece nemůže přirovnávat k otázkám.
     Jeho ruka se přesouvá z paže pomalu k lemu mých kalhot. Dělá si ze mě srandu? Avšak jeho ruka nemířila tam, kam jsem si myslel. Jeho ruka zabloudila pod moje tričko k bradavkám. Jednu z nich začal žmoulat mezi prsty.
     „N-nech toho," snažím se o sebejistý tón, avšak vyjde ze mě vdech. Cítím jak se do mého ramene pousmál tím svým úšklebkem.
     „Proč bych to měl dělat, když se ti to líbí?"
     „Ne-líbí."
     „Kdyby se ti to nelíbilo, tak mě odstrčíš ne?"
     To je pravda. Nějak žiju s doměním, že ho nepřeperu poněvadž má tu svoji nadlidskou sílu. Na druhou stranu se nechal odstrčit vždycky. Tedy až jednou.
     „Žádná reakce?" diví se.
     „Co když mě nenecháš tě odstrčit? Nebylo by to potom zbytečný?"
     Opět se pousměje „to nevíš. Hlavní je všechno vždycky zkusit."
     A to je taky pravda. Sám jsem se mu právě teď oddal.
     Od bradavek se přesouvá tam dolů, to už ho odstrčím. Nebrání se.
     „Takže vrchní část mám už povolenou?" řekne s úšklebkem.
     Moje tváře museli dostat narůžovělou barvu, což u mě není zvykem „zmlkni. Co jsi zač?"
     Krátce se zasměje děsivým ale zároveň nádherným hlasem „už se zase vyptáváš?"
     „Co jsi zač?" zdůrazním.
     „Fajn, když mi dovolíš ti ho vykouřit, tak ti to řeknu," řekne s úšklebkem.
     „Tak to si naser," řeknu, vypnu televizi a zamířím do kuchyně pro něco dobrého.
     „Jak myslíš. Kdybys náhodou změnil názor, tak víš jakou jsem ti dal nabídku."
     Vezmu si jablko, které umyju. Zakousnu se do něj „co vlastně jíš?"
     „To mi chceš už i vařit?" nezareaguji, pouze se na něj dívám pronikavým výrazem, čímž ho přinutím odpovědět „neumřu na hlad. Zase na druhou stranu můžu lidská jídla. Ale jestli něco mám opravdu rád, tak to jsou duše. A tebe bych se taky nenabažil samozřejmě."
     Tentokrát to jsem já, kdo se zašklebí „zítra si zajdu do knihovny a půjčím si něco o bytostech."
     Polije ho stud, avšak zachvíli to je zase on „tohle bylo dost mazané."
     „Ani ne, jen ti chci ukázat, že žádnou tvojí podělanou nabídku nepřijmu."
     „Přijmeš. Do budoucna. Přece jenom stále nevíš jak jsem tě mohl pozorovat, když jsem byl člověk ne? A na to beze mě nepřijdeš."
     „Nějak si poradím."