Sedla jsem si ke stolu a podívala jsem se z okna, kde leželo veliké jezero. Rybky si tam vesele plavali.
Napila jsem se vody ze skleničky. Krásně mě osvěžila a přitom mě přivedla na jednu myšlenku.

Podívala jsem se na jezero a pak na sklenici vody. Sledovala  jsem vodu.
Voda? Pch, je to jen neškodný živel.
Přesto jsem ale vycítila nějaké nebezpečí. Ta voda byla nějaká podezřelá, ať už to byla ta z velkého jezera nebo ta z malé skleničky.
Nervózně jsem si odhrnula své černé vlasy z čela.
"Co mě to napadá? Voda mi nemůže nic udělat. Jednoduše ji můžu ovládat. Je neškodná," řekla jsem a bouchla pěstí do stolu.

Teď už mi voda nepřipadala tak nebezpečná...