"Nechceš jít na procházku?" zeptala se mě máma zrovna když jsem myslela na vodu.
"A to jako proč?" odseknu.
"No já jenom myslela že by ses chtěla projít," řekla máma a usmála se.
"Dobře, půjdu," odpověděla jsem a oblékla si tenkou mikinu.
S mámou jsme sedli na kola a jeli. Dlouho jsme jeli po cestě, ale pak jsme zabočili k louce. Na té jsme zastavili. Máma roztáhla deku a společně jsme si udělali piknik.
Když jsem se dost najedla, šla jsem si číst. Pak jsem si všimla, že máma usnula, tak jsem se pomalu zvedla. Šla jsem se projít po louce.
Na druhé straně louky byl potok.
Lekla jsem se. Zase voda. Běžela jsem za mámou jako malé dítě.
Máma se vzbudila. Z očí si sundala sluneční brýle.
"Co se děje?" zeptala se.
Nechtěla jsem jí říct, že mě vyděsila voda. To by bylo moc trapné.
Sedla jsem si na deku a vzala si kousek koláče.
"Nic, můžeš jít zase spát" odpověděla jsem.

Uf. Už mě ta voda vážně děsí. Měla bych s tímhle chováním přestat.