„Konečně poznáš mé přátele!" radoval se Alfík, když šli směrem k parku. Tenhle park byl docela jiný. Nebyl tolik rozlehlý, bylo tu méně stromů a více laviček. Protékala tudy malá říčka. Tenhle park je ve spojení s Říčním psem a to je dobré znamení. Když dorazili na místo, sedli si na lavičku. V dálce byli rozpoznat siluety psů.
„To jsou oni!" zvolal Alfík vesele a šel  jim naproti.
„Bruno, Marto, Miky, Sluníčko, Daisy, Bello! Tak rád vás vidím!"
Bella, to je prý ta fena, která je na mě podobná. Už je chtěla Mia následovat, ale Dlouhá packa zatahala za vodítko. To snad ne! Oni mě nenechají volně pobíhat? Párkrát se s ní trochu proběhly, ale pak se opět usadili na lavičce. To Miu naprosto zdrtilo. Nechápala, proč jsou k ní Dlouhé packy najednou tak nedůvěřivé. Zakňučela směrem k Dlouhým packám, ale ty jí nevěnovaly žádnou pozornost. Opět si povídaly s jinýma Dlouhýma packama. Mia byla rozzuřená. Ikdyž jí unavovalo Alfíkovo vyprávění, přesto chtěla poznat jiné psy. Alfík má hodně kamarádů. Koho mám vlastně já? Nemám nikoho, kdo by mi rozuměl. Alfíkovi záviděla, když viděla v dálce, jak si hraje s ostatními. Jeho popis docela odpovídal - byl tam hnědý bojový pes, velká chundelatá fena, černobílý farmářský pes, malá dlouhosrstá fena a malá fenka s hnědým ocáskem. A byla tam i zlatá fena. Na dálku nešlo rozpoznat, jestli je Mie podobná. Mia však toužila poznat někoho, jako je ona. Se škubnutím vodítka chtěla dát najevo, že chce jít za psy. Dlouhé packy by jí však nic takového nedovolili. Proč?
Když se Alfík vracel zpět, jeho kamarádi už tam nebyli. Dlouhé packy už se chystaly k odchodu. Alfík vypadal nesmírně šťastně. Zato Mia šla sklesle s hlavou svěšenou k zemi. Nemohla se na Alfíka dívat. Tolik mu záviděla. Chtěla bych mít taky takovou smečku...
Když přišli zpět k domu, pustili Dlouhé packy Miu a Alfíka dovnitř. Miiny Dlouhé packy nevypadaly na to, že by se chystaly k odchodu. Místo toho zalezla do jiné části domu a opět nechaly Miu a Alfíka samotné. Mia se cítila nesvá. Byla v cizím prostředí a ještě k tomu s Alfíkem. Určitě bude mít zase spoustu otázek. Hned, co byly Dlouhé packy z dohledu, spustil: „Mio, proč jsi nešla se mnou?"
Proč? Já jsem s tebou jít chtěla, ani nevíš jak moc!
„Mé Dlouhé packy mi to nedovolily." řekla Mia. Alfík vypadal nechápavě. „Proč?"
„Sama nevím. Nejspíš je to kvůli tomu králíkovi."
„Mio, já si myslím, že to nebude jen kvůli tomu. Moje Dlouhá packa se ke mně chová hezky, ty tvoje ovšem nevypadají moc nadšeně. Já si myslím..."
„Co si myslíš? Co tím chceš říct?" zaštěkala podrážděně Mia.
„Myslím si, že tvoje Dlouhé packy už o tebe nemají zájem. S takovými psy se chodí do Domu pastí."
Mia nevěřícně zírala na Alfíka.
„O čem to mluvíš? Do Domu pastí chodí jen divocí psi! Já přece nejsem žádný divoký pes. Jsem vzorný, poslušný Vodítkový pes, co žije spokojeně se svýma Dlouhýma packama."
„Jak myslíš. Já jen... Zdáš se mi... Jiná." Jiná?
„To jakože snad nejsem Vodítkový pes?"
„No... Ano. Jsi taková divoká."
To už si je Dlouhé packy volaly zpět. Mia si myslela, že už odejde. Nechtěla už být s Alfíkem. Nechápala to, o čem to mluvil. Měla zlost. Uvědomila si, že ve skutečnosti se nezlobí na Alfíka, ale na své Dlouhé packy. To už mě nemají rády?
Sluneční pes se chýlil ke spánku a Mia s ním. Ano, myslela si, že už odejde, ale zůstali tu. Musela se s tím smířit. Najednou za ní přišel Alfík. Mia už necítila zlost. Byla ráda, že tu není sama. Chtěla by mít alespoň jednoho přítele. Aby mu dala najevo, že se na něj nezlobí, začala mluvit první: „Alfíku, závidím ti tvůj život. Znáš se s těmi psy, je to taková smečka, že?" usmála se Mia. Alfík už ale neměl tolik energie jako předtím. Vypadal zklamaně.
„Víš, Mio, oni nejsou žádná má smečka. Já s nimi netrávím tolik času. Oni se znají daleko líp. Jsou spolu častěji a já... Jsem s nimi málokdy. Moje Dlouhá packa se mnou za nimi tak často nechodí." řekl Alfík smutně. Mia se cítila špatně. Tolik jsem ho odsuzovala, ale on je na tom také špatně. Mia mu olízla ucho. Poprvé, kdy tohle udělala.
„To mě mrzí. I tak bych je ráda poznala." řekla Mia. Alfíkovi se náhle vytratil smutek z očí.
„Chceš se s nimi seznámit hned?"