„Co se děje?" zeptala se Mia Alfíka. „Bella je zlatá fenka a... Promiň, ale je ti hodně podobná."
Miu trochu vyvedlo z míry, jak je Alfík překvapený. Hodně psů si přece může být podobných.
„To je jen náhoda." řekla Mia.
„Ne, vážně, je úplně stejná! Nejste stejné plemeno?”
„To asi ne, jsem kříženec zlatého retrívra a šeltie, těžko můžeme být stejné plemeno."
Alfík nejspíš vycítil, že by neměl dál mluvit. A právě včas, když se k nim vraceli zpátky Dlouhé packy. Stará Dlouhá packa si vzala Alfíka zpět do bedny, rozloučila se a odešla. Co to mělo znamenat? To tady budou chodit cizí psi? A kdo je ta Bella?

Následující den byl Sluneční pes teplejší. Konečně si mohla Mia dopřát trochu pobytu venku. Její Dlouhé packy jí vzaly na vodítko a šli kamsi mimo město. Kam mě to berou? Dlouhé packy šli bezstarostně dál. Potom to Mia uviděla. Park? To je to místo, o kterém Alfík mluvil! Jsem tu snad kvůli jeho Dlouhé pacce? Dlouhé packy dorazili na místo. Mia se nervózně rozhlížela kolem. Byly tu stromy, keře, různé cestičky a také další Dlouhé packy. Z dálky slyšela štěkot - jsou tu i jiní psi. Dlouhé packy pustili Miu z vodítka. To Miu vážně překvapilo. Vy mě jen tak pustíte na neznámém prostředí? Za chvíli se však Mia uklidnila a začala čenichat. Byly tu různé pachy - od Dlouhých pacek se psy až po malinkatou zvěř. Náhle však ucítila lákavou vůni. Začala ji jít po stopě. Jejím Dlouhým packám to očividně nevadilo, povídali si s jinýma Dlouhýma packama, co tu přišli - ty naštěstí neměly žádného psa.
Mia dorazila na místo. Zde byla vůně nejsilnější. Pořádně se rozhlédla a najednou vyštěkla. Je tam králík! Mia ho chtěla ulovit. Matně si vzpomínala, jak se někdo z její štěněčí smečky snažil něco ulovit. Ona se však o nic takového nikdy nepokoušela. Byla spokojená s jídlem, které jí dávaly Dlouhé packy. Teď však pocítila hlad a myšlenka, že si uloví vlastní dobré jídlo jí hodně lákala. Rozhodla se, že to tedy zkusí. Králík byl nedaleko u keře a pásl se. Mia pomalu kráčela směrem k němu. Snažila se být co nejvíce potichu, jak jen mohla. Už byla blízko u něj. Najednou králík však zvedl hlavu a poplašeně se vydal na útěk. Jak to, že mě cítil? Jak mám zařídit, aby necítil můj pach? Mia byla sice velmi nezkušená, ale přesto to nechtěla vzdát. Vystřelila za králíkem, jak nejvíc mohla. Králík kličkoval mezi stromy, avšak Mia ho doháněla. Konečně ho měla na dosah. Vyskočila a zakousla se králíkovi do nohy. Ten vyjekl bolestí a vyskočil Mii ze sevření. Se zraněnou mohou už však nebyl tak rychlý a kulhal. To už Mia ani na chvíli neváhala a vrhla se mu po zádech. Držela králíka sevřeného tak dlouho, dokud ještě zběsilé kopání neustalo. Poté Mia králíka položila. Já jsem ulovila králíka! Je ze mě snad lovec? Mia byla nadšená, ale pak jí něco došlo. Musím se rozdělit. A tak přiběhla s králíkem v zubech ke svým Dlouhým packám. Položila ho k jejich nohám a cítila se pyšně. Oni to však viděli jinak. Ženská Dlouhá packa zakřičela a ta mužská začala na Miu cosi křičet. Mia dostala pár pohlavků. Potom jí vzali znovu na vodítko a pro změnu jí daly náhubek a začali se vracet zpět. Ještě nikdy se Mia necítila tak ponížená. Nevěděla, co si o tom má myslet. Proč?...