„Mio, tomu nebudeš věřit!”
Mia ležela u stromu a válela se ve vonné trávě. Lee se šla projít. Smečka se právě vrátila.
„A čemu?” ptala se Raye, který byl celý bez sebe.
„Pampeliška chytila čtyři zajíce!”
Mia si teprve teď všimla, že je Ray vleče sebou.
„Notak. Nesmíme zapomínat, kdo je usmrtil.” řekl Alfa důležitě.
Usmrcení kořisti je na lovu to nejlehčí.
Bílý hlídací pes přišel k Mie.
„Dnes už nikam nepůjdeme, ale chci, abys řekla, kudy dál, Beto.”
Mia se zamyslela. Cesta se zdála být stále dlouhá, ale když se zadívala na horu, tak nějak ukázala tlapou směr. Alfa kývl a byl rozchod. Mia přemýšlela, co se stane, až tam dojdou. Tedy jestli tam vůbec dojdeme. Matně si vzpomínala, že s maminkou a sourozenci žila v takové oblasti, která byla menší než město. Ale co když tam maminka nebude? Co když maminka... Šla za tatínkem? Mia zatřásla hlavou. Ne, takhle přemýšlet nesmím!
Aby ty zlé myšlenky zahnala, šla se podívat blíž ke kořisti. Ray ji ukládal na předem určené místo a Pampeliška stála u něj.
„Příště půjdeš s námi. Jsi přece lovkyně.” povzbudila Pampeliška Miu.
„Nebo bychom se mohli na lovu rozdělit a soutěžit, kdo toho uloví víc. S Pampeliškou v týmu to nebude problém!” zasmál se Ray.
Mia měla divný pocit na žaludku. Nervozita z... Raye? Poslední dobou se choval jinak. Pampeliška ho z jeho smutného stavu dostala. To ale znamená definitivní konec pro Lee. Ještě, že tu teď nestojí a nemusí se na to dívat. Ray byl ale pozitivní až moc. Někdy měla Mia pocit, že s ním Pampeliška manipuluje. Téhle myšlenky se ale chtěla zbavit. Na co to myslím? To žárlím na Pampelišku kvůli Lee? Schop se, Mio! Tohle přeci nejsi ty!
„Soutěžit v lovu není dobrý nápad.” vložila se do toho Mia důležitě.
„Ulovili bysme zbytečně moc kořisti, kterou by jsme nestihli sníst. Ostatní zvířata by mohla trpět kvůli hladu, když jim všechno vylovíme. Navíc, myslím, že dnes měl Alfa dobrou náladu, protože poslal tebe. Měl by sis toho vážit, Omego.”
S hlavou hrdě vztyčenou odkráčela Mia pryč. Hned, co ale byla z jejich dohledu sebou žuchla na zem. Naprosto nechápala, co to právě udělala. Zachovala jsem se jako Beta. Povyšuju se nad ostatní. A to nejhorší - rýpla jsem si do Omegy, jak to dělají výše postavení psi. Chtěla by se omluvit, ale přece tak hluboko klesnout nechce. Když se zvedala, všimla si, že ji celou dobu pozoruje Bílý hlídací pes. Mia se vzchopila a musela jít za ním, kdyby náhodou tohle její nesmyslné chování nepochopil.
„Alfo...”
„Klid, Šeltie. Jsi Beta, můžeš si s ostatními dělat, co se ti zlíbí.”
Tahle slova Miu překvapila. Jestli takhle Bílý hlídací pes přemýšlí celou dobu, tak je divné, že Ray v jeho blízkosti pořád žije.
„Asi tě štve ta liška, co? Mě taky. I Ray. A ta nová taky nestojí moc za důvěru...”
„Věříš ty vůbec někomu?” zeptala se Mia otráveně.
„Ano. Věřím tobě.”
Mia přemýšlela, co na to říct. Nakonec se zmohla jen na obyčejné:
„Proč?”
„Když něco řekneš, tak to taky splníš.”
Bílý hlídací pes nevypadal na to, že by to chtěl nějak zdůvodňovat. Mia ale chápala, že se jedná o útěk z útulku.

Když byl čas jídla, Mia si dělala obavy o Lee. Alfa začal bez ní. Bral to tak, že si každý vezme jednoho zajíce. Miu upoutal ten bílý. Slyšela, že když si divocí psi vybírají svá jména, sedí přitom na kožešině právě bílého zajíce. Nic takového však ve smečce řešit nemusí.
Smečka jedla. Mia nemohla odolat ponechání si bílé srsti. Vypadala tak jemně a byl by z ní dobrý pelíšek. Ikdyž se nezdržovali na jednom místě, Mia si jím vystlala svůj dočasný pelech.
Když se zakousla do zajíce, přemohl jí pocit viny. Pokud se ještě teď Lee ukáže, nebude mít co jíst. Mia vzala velký podíl z jejího sousta a nesla ho k Leeinu odpočívadlu. Byla to taková menší tajná mise, takže nechtěla být viděna. Z druhé strany však někdo šel - Ray. Kdyby viděl, že dávám jeho bývalé družce jídlo, pěkně by mi to vyčítal. Tohle si však myslela mylně, když viděla, že Ray také míří s podobně velkým kusem k Leeinu pelechu.

V noci už Mia být nervóznější nemohla. I přesto, že se jí žádný sen s tím podivným Psím duchem nezdál, vyskočila na všechny čtyři. Spala sama; neměla odvahu přiblížit se k Alfovi, který vždy potřebuje prostor. Chyběla jí teplá srst Pampelišky, ale tu už si zabral Ray. Mia se rozhodla, že přece jen půjde za Bílým hlídacím psem.
Když však přišla blíž, vyštěkla zděšením. Břicho Bílého hlídacího psa bylo rozdrásané. Jeho obličej byl znetvořený a měl vydráplé oko. Mia na něj hleděla a nedokázala se pohnout. Ještě horší zjištění však bylo, že už tu takhle leží několik hodin.
Najednou se někdo vyřítil z lesa. Mia pocítila naprostou zlost ke všem a hluboce vrčela. K jejímu překvapení to však byla Lee, která zděšeně štěkala.
„Lišky!”