„Tak vidíš Mio. Jsi divoký pes. Ti mají psího ducha. Toho jsi objevila, tedy, mě jsi objevila. A konečně toho o sobě dovídáš víc. Dokonce si založila smečku!”
„To, že jsem divoký pes přiznávám, ale rozhodně ne... Tvou zásluhou. A vůbec; když říkáš, že už jsem tě objevila, co pořád chceš?”
„Varovat tě.”
„Varovat mě před čím?”
„Blíží se něco velkého. Proto tam, kde míříš, musíš být co nejdříve, jinak bude pozdě.”
„Cože? Ty víš, kam mířím? Jak to, že mě znáš? Řekni mi konečně, kdo jsi!”
„To už se taky brzy dovíš.”

Mia vyskočila na všechny čtyři. Radši se ohlédla, aby zjistila, jestli náhodou nevzbudila Pampelišku. Když se však pořádně rozhlédla, zjistila, že všichni už jsou dávno vzhůru. Když se podívala k Bílému hlídacímu psovi, měl u sebe jídlo - jídlo Dlouhých pacek. Samozřejmě se podělil, ale k Rayovi moc štědrý nebyl.
Pampeliška už nesla úlovek. Na lov sebou vzala i Raye, aby se něčemu přiučil. Ulovili pár myší a dokonce i jakéhosi ptáka. Mia je šla pozdravit.
„Ahoj, jaký byl lov.”
Pampeliška se usmála.
„Výborný! Ray se učí moc rychle! Ulovil tyhle tři myši!”
Mia se usmála a pak poukázala na toho ptáka.
„Ach ano, to je slepice. Dlouhé packy je chovají po velkých smečkách. Tahle byla stará a nedokázala utéct. Některé dokonce odletěli! Je to tady skvělé místo, slepice jsou téměř u každého domu, to znamená, že je tu i hodně myší. A Bílý hlídací pes umí najít spousty jídel Dlouhých pacek!”
Mia byla ráda, že je Pampeliška šťastná, ale zároveň jí mrzelo, co jim musí říct.
„To je dobře, ale... Poslouchejte, vždy jsme si pomáhali, když někdo něco potřeboval. Bílého hlídacího psa jsme dostali z útulku, ujali jsme se tebe, Pampeliško a pomohli jsme Rayovi dostat se k Lee.”
Ray pozorně poslouchal a zmínka o Lee v něm vyvolala vztek.
„Proto vás prosím, abyste šli se mnou najít mou maminku. Vím, že ti zní šíleně, ale jen ona ví, kdo byl můj tatínek zač. Chci vědět, proč jsem divoká.”
Chvíli bylo ticho, dokud se neozvala Pampeliška.
„Já s tebou půjdu. Potřebuji smečku, sama bych to nezvládla.”
Mia byla ráda. Podívala se na Raye.
„Já jdu také. Nechci žít s Dlouhýma packama, které mě vyměnili za jiného psa. Chci být volný a... Kdo ví, možná si ještě najdu nějakou družku.”
Teď na to byli tři. Teď už zbývala odpověď Bílého hlídacího psa, který ležel na kraji tábora. Okusoval tam jeho ulovené maso a odpočíval. Mia a ostatní se za ním vydali. Ještě cestou se Mia stihla zeptat Raye, proč se pohádali.
„Ále... Jen o družkách. Říkal, že jsem blázen, když chci mít za družku fenu, která nemůže mít štěňata. Samozřejmě nic proti tobě, mě nevadí družka, která nemůže mít štěňata.”
„Jestli chceš Miu za družku, tak to řekni rovnou.” ozvalo se že zadu. Byl to Bílý hlídací pes. Miu překvapilo všechno to hašteření a čekala na Rayovu reakci.
„Ne, to teda vůbec, chci říct... Hele, a i kdybych ji chtěl, co máš s tím pořád za problém.”
Mezi psy nastala nepříjemná atmosféra. Mia se v duchu modlila, ať to dobře dopadne. Bylo jí jedno, kdo si co o ní myslí, ale jedno ví jasně: druha nechce. A už vůbec ne po tom, co odmítla Alfíka.
„Ty dobře víš proč... A s takovými, jako si ty, nechci nic mít. Proto vás opouštím.”
Mie se rozbušilo srdce. Bílý hlídací pes není vždycky příjemný, ale za dobu strávenou spolu jí přirostl k srdci. Navíc je silný a takového psa smečka potřebuje.
Pampeliška nijak nezasahovala, jak by mohla, každý pes může smečku opustit. Ale Mia tohle dopustit nemohla.
„Bílý hlídací pse, Ray, Pampeliška a já se vydáváme hledat mou maminku jako smečka. A moc si přeju, aby si šel s námi. Prosím.”
Bílý hlídací pes se zamyslel. Zmínka o smečce mu vnukla nápad.
„Pokud jste smečka, potřebujete Alfu. Proto se tedy chci stát Alfou této smečky. Chce se někdo o toto postavení se mnou utkat?”
Nikdo nic nenamítal, ikdyž se to nezdál jako nejlepší nápad. Mia Bílého hlídacího psa jako Alfu nechtěla, ale porazit ho bylo téměř nemožné. Byl to ale také jediný způsob, jak udržet Bílého hlídacího psa ve smečce.
„No, Šeltie?”
Pampeliška byla na smečku zvyklá, takže jí to nedělalo problém. Rayovi se to velmi příčilo, ale nechtěl vyvolávat konflikty. Mia si povzdechla. Když se nad tím zamyslela, ona byla celou dobu Alfou, rozhodovala o tom, co se bude dít.
„Dobrá, od teď jsi Alfou.”
Bílý hlídací pes hrdě zvedl hlavu.
„Dobrá, tak tedy půjdeme tam, kam Beta říká, za její maminkou.”
Miu překvapilo, že je z ní náhle Beta.
„Pampeliška bude náš... Lovec. A Beta s ní. Ale Pampeliška musí také hlídat. A Omega bude poslouchat.” řekl škodolibě.
Pampelišku překvapilo, že není Omegou. Ray je oproti ní třikrát tolik silnější. Zato Ray byl naštvaný. Bylo mu jasné, že mu Bílý hlídací pes nedá pokoj. Miu však nejvíc zajímalo, odkud toho tolik ví o smečce. Když jsme se poprvé potkali, myslela jsem, že je samotář. Musím si s ním promluvit. Mia ani nevěděla, jak se jmenuje. Teď je to však jedno, když ho bude oslovovat Alfo.