„Tak vidíš Mio. Opět jsem se o tebe postaral.”
„Co - Zase ty? Nech mě na pokoji! Je mi jedno, že jsi nějaký psí duch! Žiju jen díky sobě!”
„Ale já jsem přece v tobě. Tolik ti radím při každém kroku. Jako kdysi. Vzpomínáš?”
„O čem to sakra mluvíš? Neznáme se! A ani tě znát nechci!”

„Šeltie?”
Mia se probrala. Byla hodně zmatená. Ale víc ji mátlo, proč si o ní vůbec Bílý hlídací pes o ní dělá starosti.
„Ano? Co - děje se něco?”
„Em, ne. Jen si byla ve spánku jaksi... Vystrašená.”
Mia se lekla. On mě snad sledoval ve spánku? No, to je jedno. Když mu ale řeknu o snu, bude si o mě myslet, že jsem blázen.
„Jen se mi něco špatného zdálo. Nic zvláštního.” ukončila Mia rozhovor.
Ray a Pampeliška už snědli to, co jim Bílý hlídací pes přinesl. Pampeliška ho pochválila a nějak mu to zase zvýšilo ego. Ale tím už se Mia zabývat nechtěla. Důležitější teď však byla Lee. Už zbýval malý krůček k jejímu domovu.

„Vidím to! Vidím ji!” zvolal Ray nadšeně. Když byli u plotu, Mia dala znamení, ať je ostatní neruší - musejí mít přece soukromí.
Ale potom, co přišel blíž, byl Ray však úplně v šoku. Vedle Lee stál pes - také jezevčík. Narozdíl od Lee byl krátkosrstý. A nevypadal zrovna jako její bratr.
Ray už víc být zničený nemohl. Asi si to promítal, jeho Dlouhé packy si pořídili jiného psa. Takhle to nechat nemůžu.
„Hej, Lee! Přišel ti tvůj druh, přišel až z útulku a cestou se porval s liškami, ale je tu, jen kvůli tobě!”
Ray se na Miu pohotově otočil. Než však stačil jakkoliv zareagovat, Lee a neznámý jezevčík už byli u nich.
„Kdo jste? Em... Fenko? Rayi?”
Jeho jméno však řekla o něco zklamaněji. Mie vlastně došlo, že jim Ray neřekl, kvůli čeho se pohádali.
„Lee...” řekl tiše Ray.
„Rayi, z nás dvou si byl vždycky rozumější ty, ale tentokrát se mýlíš. Tehdy ses ke mně choval... Jako k neschopnému psu. To, že nemůžu mít štěňata neznamená, že si je můžeš udělat s jinou fenkou a pak bychom je vychovávali oba, jako by se nic nedělo. Tady June taky nemůže mít štěňata. Spolu nám bude líp. Klidně měj za družku Fenku, Rayi. Už nežárlím.”
Cože? Ale já přece s Rayem nic nemám a ani mít nechci!
Ray už nebyl smutný. Jeho tvář jakoby zkameněla. Už o Lee neměl zájem. Jen se na ně zíral a potichu vrčel.
Téměř potichu.
Z domu totiž vyšly Dlouhé packy. Když si všimli Raye, byly nadšené, ale tak trochu vrhaly pohledy na Juna. Ray už o ně však nestál. Jako první se probral Bílý hlídací pes.
„Šeltie, běžte tam, kam máš namířeno. Já je zatím zdržím.”
Mia neváhala a rozběhla se. Tak Alfíku. Doufám, že tam budeš. Doufám, že vás konečně všechny spatřím.
Ray ale zabočil.
„Co to děláš?” vylekala se Pampeliška.
„Je tam miska s granulemi. Jen se trochu najíme, napijeme a zdrháme dál.”
Rychle snědli všechny dostupné granule. Pro Pampelišku to však byl velký nezvyk a podle toho vypadalo i její jezení. Na to ale nemají čas.
Mia se ohlédla za Bílým hlídacím psem, který... Se vítá s Dlouhýma packama? Jedna z těch Dlouhých pacek byla právě ta, co dávala Bílému hlídacímu psovi a Mie u Domu pastí maso. A Bílý hlídací pes... Ne, on se s nimi loučí! A to jen kvůli Raye!

Všichni už byli dostatečně daleko. Hlasitě oddychovali. Kolik nástrah nás ještě čeká? Nejvíc však Mia nedokázala pochopit to, proč Bílý hlídací pes i přes nenávist k Rayovi, opustil jeho Dlouhé packy, protože už s nimi nechtěl Ray žít. Bílý hlídací pes je záhada. Vždyť ani nevím, jak se jmenuje. A už vůbec nevím, kolik záhad ještě skrývá...