Mie se už poněkolikáté obrátil život naruby. Všechno se to seběhlo tak rychle, když stála s vyceněnými tesáky proti své mamince.
„Bylas to ty! To ty si ho zabila!”
Scarlet se zhrozila.
„Chudinko, už blouzníš, pojď, rychle odsud zmizíme...”
„Přestaň mi lhát! On se se mnou spojil!”
Scarlet se vyděsila. Už se na Miu nedívala tak ustaraně. Naprázdno polkla. Ještě jednou ji zkoušela přesvědčit:
„Já ti to všechno vysvětlím. Není to tak, jak to vypadá. Ňufinko, prosím, věř mi. Ty ho neznáš.”
Mia se k ní přiblížila.
„Znám ho lépe, než kdokoliv jiný, ikdyž to není můj pravý otec. Je mi jedno, jestli tady všichni zemřeme, ty mi to prostě všechno musíš vyklopit. PROČ SI TO UDĚLALA, TY ZRŮDO?!”
Scarlet už náhle přestala přestala být Miinou matkou. Celá Miina rodina byla jednou velkou lží. Z vedlejší místnosti přiběhl vystrašený Fenris.
„Na co tady čekáte? Rychle, musíme okamžitě pryč!”
Mia se na něj podívala přes zarudlé oči a Fenris uskočil.
„Tahle bestie už nikdy nesmí s nikým komunikovat. Zabila svého druha! Utíkej, pokud nechceš, aby se to stalo i tobě!”
Scarlet se naštvala a kousla Miu do břicha. Mia to nečekala, ale přesto se bránila drápy.
„Chceš vědět, co se opravdu stalo?! Tvůj  ,otec' se vykašlal na všechny štěňata! Nechtěla jsem, ať nějaká fena zažije to, co já, tak jsem udělala, co bylo třeba! S Fenrisem jsem chtěla začít od začátku, byli by jsme dobrá rodina, ale Lesopes vám všem mluvil do hlavy, abyste sem přišli... A abys mi ty zničila život!”
Ze stropu náhle spadl velký kus dřeva a dopadl na probíhajícího Ťapku. Ten byl už delší dobou na pokraji uhynutí. Scarlet a Mia k němu stály nejblíž. Pokud mu ale jedna pomůže, druhá v mžiku zaútočí. Když viděl Fenris jejich neochotu zachránit život, uchopil jemně svého kamaráda do tlamy. Na obě se zklamaně podíval a Scarlet probodl zklamaným pohledem. Pohledem, který vypovídal, že ji opouští. Teď už mezi mladou fenou a její nevlastní březí matkou nestálo nic.