Mia leknutím uškodila. Už nevypadala tak strašidelně, jako dosud. Cizinec jí naprosto zaskočil.
Čí že to jsem dcera?!
Mlčky na sebe chvíli hleděli, až se Mia vzchopila.
„Kdo jsi?” ptala se.
„Jsem Fenris.”
Nic víc zatím nedodával. Teprve teď si ho pořádně prohlédla. Fenris byl značně vyšší než ona a měl krátkou drsnou srst. Nebyla tolik promoklá, jako ta Miina, proto šlo poznat, že je jasně hnědá. Na hrudi měl bílý flek a na zádech pruh, který šel proti směru jeho srsti.
„Tady teď nemůžeme zůstat, dcero Scarlet. Pojď za mnou.”
Bez dalšího váhání se Mia vydala za ním. Sice měla jisté pochybnosti, ale teď nevěděla, co jiného by si mohla počít.

„Kam to jdeme?” zeptala se Mia, když už chvíli šli.
„Do mého domova. Podívej, je hned před námi.”
Zastavili se a Mia před sebou rozpoznala velký dům Dlouhých pacek. Všude kolem bylo spoustu věcí a volného prostoru. Bez váhání opět následovala Fenrise, který už šel rychlejším tempem. Nevěděla, co se bude dít. Nechápala, co to s ní je, že následuje Neznámého kdovíkde.
„Pojď, pomůžu ti.” říkal Fenris, když pobízel Miu, aby prolezla velkou dírou v plotu. Ta se ochotně přikrčila a Fenris zubama nadzvedl vyčnívající kus dřeva. Poté ji následoval.
Mia se pořádně rozhlédla. Bylo to úžasné velké sídlo a to ani nebyla ve městě. Už na ní téměř nepršelo. Nepříjemným překvapením byl ale Ostrý drápek, který seděl kousek od ní a na všechno dohlížel. Kupodivu se ta velmi chlupatá bytost nezdála být agresivní tak, jak by Ostří drápci vůči psům měli.
„Fenrisi, kdo to je?”
Ostří drápci umí mluvit?
„Má známá, to nestojí za řeč, Ťapko.”
Údajný Ťapka si Miu změřil pohledem. Fenris ho šel olíznout, aby si nepřipadal tak nejistý a poté pokračovali dál prohlídkou. Mia si všimla malé kůlny, na které seděli další tři Ostří drápci. Cítila se nepříjemně.
„Není se čeho bát, dcero Scarlet. Jsou to jen kočky. Taky hledali útočiště, když byli na dně a našli mě a já je zde zavedl. Už tady žijí asi šest let.”
Pokračoval dál, až došli k malému ohraničenému území. Když se Mia podívala pořádně, zjistila, že se tam nachází slepice. Začala vrtět ocasem.
„Ulovíme si nějakou?”
Fenris vyvalil na Miu oči. Dokonce i černý Ostrý drápek na střeše to slyšel a zamračil se.
„Ulovit slepici? To dělají jen lišky! Slepice jsou naše přítelkyně a my je máme za úkol chránit před těmi, kteří je chtějí ulovit.”
Černobílý Ostrý drápek na střeše se na Miu zle podíval, podobně, jako jeho černý kamarád předtím. Mia se hodně styděla. Mělo ji to napadnout. Tohle ji naučila Pampeliška. A ta zrovna dobrá nebyla. Jedno však musela uznat: díky ní se toho Mia hodně naučila a dokázala přežít.
„Já vím, že máš hlad, dcero Scarlet. Jídlo ti ale obstarám jinde.”
Vyrazili dál. Tohle prostředí bylo vážně velké a Mia tomu stále nemohla uvěřit. Fenris si musí žít úžasně.
Došli k velké boudě, kolem které byly samé misky.
„Tady přebýváš?” ptala se Mia.
„Nejen já. Také se dělím s tímto přístřeškem s Ťapkou, Skvrnkou, Aubrey a Arthasem. To jsou právě ti Ostří drápci. Já vím, zajímavá směsice jmen, někteří je dostali od Dlouhých pacek, jiní si je vybrali sami.”
Mia chápavě kývala hlavou. Poté se sklonila k jedné z misek. Cítila vůni výborných granulí. Už se chtěla pustit do jídla, když ji Fenris přerušil.
„Ne, tohle je Arthasova miska, ten by nerad viděl, jak mu někdo ujídá jeho jídlo. Najez se odtud.”
Mia zvedla hlavu. Fenris ji nabízel jídlo z veliké misky, ve které byly nejen granule, ale i maso. S chutí se do toho pustila. Také se občas napila z misky s vodou. Sice nedávno pila z louže, ale tahle voda byla stokrát lepší. Vzpomněla si, jak ji pila každodenně u svých Dlouhých pacek.
„Také sis vždycky říkal, odkud ji Dlouhé packy berou?”
„Z vodovodu, Ňufinko...” ozvala se velká zlatá fena.