Mia byla vyděšená. Poslední chvíle jejího života byly příšerné. Co když se mi Lee chystá říct něco horšího? Ale nic nemůže být horšího než ztráta druha. Doufám...
„Mio, s Rayem jsme hodně přemýšleli o mém postižení... Jsem pro smečku jen zátěž a ani nevím, jestli to přežiju. Bílého hlídacího psa jsme nechali Dlouhým packám a já... Bych chtěla taky.”
Mia vytřeštila oči. Její dobrá kamarádka chce odejít ze smečky.
„Lee...”
Nemohla mluvit dál. Měla tolik výmluv, ale Lee měla zlomený vaz. Co je důležitější než její zdraví?
„Ale Ray a Čumáček...”
Teď k Mie přistoupil Ray. Už to snad nemohlo být horší...
„Já a Čumáček půjdeme s ní.”
„Cože?!”
Mia byla vždy chápavá, ale teď to nedokázala. Místo toho, aby jim přála štěstí tam jen nevěřícně kývala hlavou a nechtěla se smířit s pravdou.
„Mio, já vím, omlouvám se. Mám tě moc ráda, ale... Nemůžu už tady nadále zůstat.”
Olízla Mie čumák a pohlédla smutně na svého druha.
„A kam půjdete?” starala se Mia.
„Za našima starýma Dlouhýma packama.” odpověděl Ray.
„A co když nebudou chtít Čumáčka? A co když se Ray pohádá s Junem? Co když vás Dlouhé packy prostě nepřijmou?!” popadala Mia dech. Nemohla se s tím smířit. Lee se k ní přitulila.
„Tohle už jsme zvážili. Ale pochop, Mio, co jiného nám zbývá?”
Mia pomalu rozdýchávala to, co jí tady říkali... Nejdřív ztratila své nové kamarády, svou sestru, Alfíka, Pampelišku, Bílého hlídacího psa... A teď i ty poslední, co jí zbyli.
„Dobře... Já...” vydala ze sebe Mia.
„Mio, máme tě rádi...” přidal se Ray. Mia se k němu přitulila.
„Jste moje jediná rodina. Co si bez Vás počnu?”
Lee přikývla, ale pak něco navrhla:
„Můžeš jít s námi.”
Tohle Miu zaskočilo. Mělo jí to napadnout.
„Promiňte, ale... To nejde.”
„Chceš pořád najít svou maminku, že? Víš, Mio, nechci ti dávat zbytečné naděje. Co když je celá tahle tvá cesta zbytečná? Co když se to všechno stalo jen proto, abys našla smečku, jako jsme my?”
Leeina slova Miu zasáhla. V duchu také přemýšlela o marnosti celé cesty, ale že si to myslí i Lee? Proč se tohle všechno muselo stát?
„Ne, Lee. Nejdu s vámi. Můj cíl je jednoznačný a já ho nezměním.”
Čumáček smutně svěsil hlavu a Ray na Miu chápavě kýval. Lee to bylo líto, ale copak to takhle půjde dál?
„Chápu.” zakoktala Lee. Ray jí olízl ucho a pak přistoupil k Mie.
„Mio, mám tě rád. Celá ta cesta s tebou byl neskutečný zážitek. Díky tobě mám znovu svou družku. Pokud ale chceš pokračovat ve své cestě, chápu to. Buď opatrná.”
Položil svou hlavu na její krk a smutně zakňučel. K Mie přispěchal i Čumáček. Mia si ho k sobě dojemně přitiskla. Poté ale zvedla hlavu a vážně se zadívala do Leeiných očí.
„Lee, musím ti něco říct.”
„Ano? Co máš na srdci?” usmála se.
„Víš, před pár dny jsem hledala svou sestru. Když jsem ji ale našla, nebyla taková, jakou jsem si jí přála mít. A proto jsme se odloučily. Tím, že jsem chtěla být divoká... Se hodně změnilo. A když si znovu přišla ty, věděla jsem, že jsi ta pravá. Ta pravá sestra.”
Lee se dojemně usmála.
„Taky jsi pro mě jako sestra, Mio. Ale to jen doteď. Teď se naše požadavky zase mění, já musím jít zpět k Dlouhým packám a ty chceš do divočiny a já to chápu.”
Chvíli tam jen tak stáli a užívali si ten okamžik co nejdéle. Ticho prolomila až Mia.
„A kdy půjdete?”
„Asi zítra brzo ráno. Ještě něco nalovím - hlavně pro tebe.” řekl Ray, což Miu neskutečně zahřálo u srdce. Nikdy by neřekla, že je má tolik ráda. Uvědomila si to teprve teď, když má o ně přijít.