„Tolik jsi toho zvládla. Teď ale nesmíš vzdát své poslání, i kdyby tě to mělo stát všechno. Jsi blíž než si myslíš.”

Mia byla první na nohách. Bylo brzo ráno a tížil ji hlad a žízeň. Podívala se na Bílého hlídacího psa. V noci to nešlo vidět, ale teď Mia konečně jasně viděla, jak je situace vážná. Z ran už sice krev netekla, ale táhly se přes celé tělo. Mia si také všimla podivné věci v jeho oku - dráp. Ať se bude smečka snažit sebevíc, z tohohle ho nevyléčí.
Mia se podívala na druhou stranu. Ray a Čumáček byli podrápaní, ale nejhůř na tom byla Lee. Nejen, že nemohla používat zadní nohy, ale také měla přední nohy pokousané. Vyhráli jsme, ale za jakou cenu?
Bílý hlídací pes se vzbudil. Každý jeho nádech vypadal těžce. Když se chtěl postavit, podklouzla mu noha a zakňučel.
„Klid, jen pomalu a opatrně.” utěšovala ho Mia. Její druh to zkusil znovu, ale marně. Z boje byl naprosto vyčerpaný.
„Ach, Miláčku...” povzdechla si Mia. Bílý hlídací pes se na ní podíval a olízl jí čumák.
„Děkuji za podporu, Mio. Ale takhle se mnou daleko nedojdeš.”
Mia sklonila hlavu. Takhle to skutečně nepůjde.
Mezitím už k ní došel zbytek smečky. Všichni se dívali na ubohého Bílého hlídacího psa.
„Mio, nerada to říkám, ale Bílý hlídací pes už nemůže dál cestovat.” připustila Lee. Mia souhlasně zaknučela. Poté Lee dodala:
„Zbývá jediná věc...”
Mia věděla, co má Lee na mysli, ale dopustit to nechtěla. Ještě víc se přitulila ke svému druhovi.
„Musíme ho vrátit zpátky k Dlouhým packám. Bez veterináře nepřežije.”
Bílý hlídací pes zpozorněl. Jít k veterináři byla ta poslední věc, kterou chtěl slyšet.
„Ale Květinka...”
„Ano, tvá sestřička tam zemřela. Ale ty nemusíš. Prosím, vyslyš mě. Pokud mě skutečně miluješ, půjdeš s Dlouhýma packama.”
Bílý hlídací pes smutně zakňučel. Mie to rvalo srdce, ale jiná možnost není.
„Kdy ho odvedeme?” zajímal se Ray. I přesto, že byli dlouhou dobu nepřátelé si teď přiznal, že má Bílého hlídacího psa rád.
„Co nejdříve. A už musíme začít.”
Mia a Ray opatrně podepřeli Bílého hlídacího psa. Ray by nejradši podepřel i Lee, ale ta stála opatrovně u Čumáčka. Ikdyž se jí šlo těžce, pro Miu to nevzdávala.
Vydali se směrem, odkud přišli. Nehodlali jít na úplný začátek. Měli namířeno tam, kde je hodně Dlouhých pacek.
„Mio, jsi dobrá Alfa.” usmál se Bílý hlídací pes.
„Ne, to neříkej. Ty jsi lepší. Bez tebe bude smečka bez řádu...”
Mia se odmlčela. Postavení ve smečce je kvůli Bílého hlídacího psa. Bude ale i nadále pokračovat?

Přiblížili se blízko řady domů. Vypadalo to, že Dlouhých pacek je tu dost. Položili Bílého hlídacího psa na zem.
„A co teď?” ptala se Lee.
„Teď se musíme schovat a přivolat Dlouhé packy.”
„A jak? Budeme štěkat? Včera jsme přece štěkotem nikoho nepřivolali.” přemýšlel Ray.
Mia zamyšleně zvedla hlavu.
„Ne. Budeme štěkat i výt.”
Všichni se po sobě nervózně podívali. Mia už ale byla rozhodnutá. Ikdyž ji tahle celá situace velmi mrzela, vzchopila se ještě na pár slov.
„Rozlučme se s ním. Každý.”
Jako první přišel k bývalému Alfovi Čumáček. Moc ho neznal a také si dobře pamatoval moment, kdy mu zabil otce. I přesto se však k němu steskně přitulil. Nepotřeboval k tomu slova.
„Buď hodný. Nebuď jako tvá liščí rodina.” řekl mu Bílý hlídací pes.
Další k němu dokulhala Lee. Její pohyb byl nemotorný, ale přesto se snažila vypadat důstojně.
„Budeš mi chybět, Alfo.”
  Tentokrát nic neříkal Bílý hlídací pes a olízl jí ucho - tak, jak to předtím udělala Mia. Lee mu to oplatila a doplížila se k Čumáčkovi.
Když k němu dokráčel Ray, svěsil hlavu.
„Za všechno se ti omlouvám, Druhu Miy.”
„Já tobě taky, Rayi.”
Všechno se tak rychle semlelo, že teď už k Bílému hlídacímu psovi kráčela Mia. Smutně zakňučela a sedla si k němu.
„Nemusíš být smutná, Mio. Celou dobu jsem byl s tebou, měla bys mě mít už dost.”
„Ne, to nemám. Nikdy jsem tě neměla tak málo...”
„Od prvního okamžiku, kdy jsem tě spatřil, jsem si tě zamiloval. Promiň za všechnu tu mou nepříjemnost.”
„Já se omlouvám, neměla jsem tě připlést do Domu pastí -”
Bílý hlídací pes jí přerušil tím, že jí olízl čumák jako výraz polibku. Mia mu to oplatila. Chvíli na sebe mlčky hleděli a poté Mia vstala.
„Tak do toho. Vyjme a štěkejme jako nikdy dosud.”

Hlasité a srdcervoucí vytí se rozléhalo krajinou. Slyšel ho téměř každý, kdo byl poblíž. Psi už neuvažovali nad tím, že by si mohli přivolat dalšího nepřítele. Zdraví Bílého hlídacího psa je důležitější.
A taky že to zabralo. K Mie a ostatním mířil houf Dlouhých pacek. Měli ale sebou jakési klacky. Mia dala pokyn pro schovaní se a pozorovala je. Dlouhé packy zkontrolovali okolí. Když narazili na Bílého hlídacího psa, nevypadalo to, že by mu chtěli ublížit. Vzali ho do hlučné klece, jakou Mia ještě neviděla. Nechtěla ale nad tím uvažovat. Pohlédla na svého druha a ten se na ní vděčně zadíval. Jeho pohled toho tolik vypovídal a to bez jediného slova. Dlouhé packy ho poté zavřeli a odjeli.

A to byla nejhorší chvíle jejího života.