Všichni se usadili ve velkém keři. Kolem začínalo být čím dál víc Dlouhých pacek a míň místa pro utáboření.
Teď Mia odpočívala. Za Alfíkem se těšila, ale po Rayově tragickém konci dostala obavy. Co když tam Alfík nebude? Co když mě už nebude chtít vidět?
Ray chodil pořád dokola a něco si pořád opakoval. Bílý hlídací pes se na něj díval, ale nic neříkal. Pampeliška doklusala k Mie.
„Já to nechápu. Proč Lee Raye nechtěla? Naše liščí smečka byla jiná. Tam se druzi a družky chtěli navzájem a udělali by cokoliv, aby mohli být spolu. Ani nevíš, kolik tam bylo párů.”
„Asi jediný, co jsem postřehla, byl Alfališák a Vrčeliška. Ale nechápu, proč nechali to lišče bez dozoru.”
Pampeliška chvíli přemýšlela. Zmínka o tom páru ji zaskočila.
„Hlídala jsem ho přece já. Ale nikdy bych mu neublížila. Jmenuje se Čumáček.” usmála se.
„A to měli Alfa a Beta jen jedno lišče?”
Mia se na to ptát nechtěla, ale její zvědavost to řekla za ní.
„Měli jich celkem pět. Ale jen jedno přežilo. Proto je Vrčeliška znova březí.”
Mie to začínalo dávat smysl. Vrčeliška s její březostí nelhala. Ale jak může být liška tak rychle březí, když měla sotva mláďata? Pampeliška trochu posmutněla. Chybí jí její smečka.
„To nic, Pampeliško. Beta - tedy teď už Alfa - tě vyhnala.
„Ano. Po tom všem...”
Mia jí litovala, ale Pampeliška se chovala nějak... Zvláštně. Jakoby v tom bylo něco víc. Sotva vyřešila záhadu, proč se Ray pohádal s Lee a už musí řešit další. Radši jí - jako to dělá ve všech situacích - nechala být.

Poklidné dopoledne bylo nezvykem. Každý den byl pro Miu jak velké dobrodružství, tak boj o přežití. Byla si téměř jistá, že se něco zvrtne. Ale nic se nezvrtlo - jak by taky mohlo, když se nic nedělo.
Mia potřebovala něco dělat. Odpočinek je sice fajn, ale kdo sežene jídlo?
Mia přišla za Bílým hlídáním psem.
„Vím, že odsuzuješ lov. A teď, když jsme tak blízko Dlouhých Pacek, tě prosím, aby si šel se mnou nějaké opatřit.”
Bílý hlídací pes neměl nic proti. Vůbec nic proti. I když by Mia radši lovila, chce být se svými společníky.
Dorazili k velkým krabicím. Bílý hlídací pes šel napřed a všechny je očichal. Když zjistil, že tam je jídlo, dokonce je i označoval.
„Šeltie, prohlej tamtu bednu. Já se podívám do téhle.”
Mia našla v bedně spoustu jídla v jakékoliv podobě. Sice byla od svých Dlouých Pacek zvyklá na větší luxus, ale tohle byl pro divokého psa poklad.
Občas uvažuje, jestli se tahle výprava měla odehrát. Ale ovšem že měla. I přesto se Mie po svých Dlouhých packách stýskalo.
„Teď to vem do tlamy, půjdeme s tím za ostatními.”
Mia vzala jídlo a následovala Bílého hlídacího psa zpět do tábora.
Tam už na ně čekali Ray a Pampeliška. Ray si vůbec nevšiml, že odešli a tak je šel přivítat.
Společně snědli jídlo a začali se vydávat na cestu.
Mia se chtěla tou výpravou za jídlem sblížit s Bílým hlídacím psem. Skoro nic o něm neví. Ale on očividně nejeví zájem. Doopravdy mu šlo jen o jídlo.
Čím byli blíž, tím byla Mia nervóznější. Už jsme toho tolik překonali. Povede se i tohle? Její negativní myšlenky se však vyvrátili, když v dálce spatřila malého baculatého pejska...