Mia spokojeně ležela ve svém teplém pelíšku. Sluneční pes byl vysoko na nebi, avšak venku bylo chladno. Mia by se ven nijak nedostala - to Dlouhé packy rozhodují o tom, jestli půjde ven. Mie to však nevadilo. Dlouhé packy ví přesně, kdy je vhodná doba se jít vyvenčit. Za to byla vděčná. O její život se staral někdo jiný a ona to brala jako samozřejmost.
Najednou uslyšela bouchnutí dveří. To bylo divné - obě její Dlouhé packy byly tady a nikdo jiný tu nepatří. Rozběhla se tedy ke dveřím a začla hlasitě štěkat. Dlouhá packa u dveří se však jen pousmála a Miiny Dlouhé packy jí šly naproti. Tahle Dlouhá packa byla docela jiná - měla daleko vrásčtější tvář než její mladé Dlouhé packy. Měla na hlavě šedivou srst a celkově vypadala starší. Začala se vítat s Dlouhýma packama a stále se mile dívala na Miu. Usmívala se a začala jí hladit. Mia se lekla, uskočila a zavrčela. Jedna z jejích Dlouhých pacek - ta mužská - jí pokárala. Ta ženská Dlouhá packa se na Miu tvářila mírně zklamaně. Té staré Dlouhé pacce - taky ženské - to očividně vůbec nevadilo. Mia se jí moc líbila. Potom vytáhla uzavřenou bednu. Mia byla tak rozrušená, že si jí ani nevšimla. Když jí očichala, zamračila se. V té bedně je nějaký pes! Stará Dlouhá packa bednu otevřela a vylezl z ní malý pejsek. Byl sice dospělý, ale byl stejně velký jako Miina noha. Tedy takhle si to aspoň představovala. Pejsek se nervózně podíval na starou Dlouhou packu. Ta ho postrčila blíž k Mie. Pejsek jí nervózně očichal a uskočil. Mia mu to oplatila. Je z něj cítit silný pach strachu. Aspoň ví, kdo je tady pánem. Poté se Dlouhé packy vzdálily dál do domu a nechali je tam samotné. Co to má znamenat?
„Ahoj, já jsem Alfík."