„Přestaň!" vykřikl jsi. Loutna zpívala sametovým hláskem a volala tě k sobě. Už už jsi natahoval ruku, abys otevřel truhlu, kde byla loutna zamčená, ale zarazil ses. Opravdu to bylo to, co jsi chtěl? Opravdu jsi chtěl vzít loutnu zpátky do ruky a riskovat, že uděláš to, co jsi už jednou udělal? Stáhl jsi ruku zase k tělu a s tím přestal hlas v tvé hlavě naříkat. Neznělo tam nic, jenom ticho. Loutna už se o tebe nezajímala, už jsi jí byl k ničemu. Bylo to znamení volnosti. Otočil jsi pohled k muži s buřinkou a k ženě ve fialovém. Muž se usmíval, ale žena vypadal naštvaná Stále ti nemohla odpustit, co jsi v Loustaně napáchal i když jsi byl pod zakletím loutny.

„Loutna je nebezpečný nástroj. Bohužel ji nemůžeme zničit, a tak musí zůstat pod zámkem a chráněná, aby se k ní nikdo nedostal." ukázal muž na truhlu a položil ženě vedle sebe ruku na rameno. „Vše, co jsi pod vlivem loutny ti je odpuštěno. Jsi čestný a věřím, že svému králi vyřídíš naši zprávu."

Tvá mise sice neskončila přesně jak měla, ale zase jsi nalezl něco mnohem cennějšího než kouzelnou loutnu. Přátelství a dobrodružství, o kterém by sis musel na zámku jen nechat zdát. někdy je větší dobrodružství prozkoumat vlastní možnosti než vzdálené kraje a neznámá místa. Ty ses zvládl postavit myšlenkám na vlastní blahobyt jednoduchou cestou. Věděl jsi však, že tvé dobrodružství může pokračovat i na zámku. Kdo ví, jestli se tam ještě vrátíš. Třeba vyhledáš svého společníka a prozkoumáte další nebezpečí po celém světě. Konec.