Byl jsem pozván na tvou narozeninovou oslavu. Žádní jednorožci, autíčka či něco podobného. Ba naopak pořádná kalba. Bylo jednoduché do tvého volného domu proklouznout i s flaškami alkoholu, byl jsi z našeho týmu nejmladší. Počítal si s tím.

Slavili se tvé patnáctiny. Přišli i nepozvaní. Tehdy jsem ti dal většího plyšového medvídka, nechápal si proč, všichni z toho měli akorát srandu. Později si to alespoň ty pochopil.

Ta noc, byl to další zlomový okamžik našeho příběhu.

Byl jsi už celkem pod vlivem. No moc si toho neměl, ale pravděpodobně to bylo poprvé, co si do sebe nalil jen láhev piva.

Hrála se flaška, jak nečekané.

,,Ty vole, tak jo. Pravda, úkol nebo fant, Williame?" Řehtal se na celé kolo James, mezitím co vršek lahve od šampaňského ukazoval na mě a spodek na tebe.

,,Kámo nejsem pussy, úkol!"

,,Dobře noooo, tak si tady s naším oslavencem dejte pořádného francouzáká. Jakože i jazyk." Hlasitý smích se rozléhal po celém domě, byla to moje první šance zkusit se k tobě přiblížit, a dotknout se tě, i jinak než občasným objetím či kamarádským pošťuchováním. Neměl si tehdy ani tušení o tom všem, co jsem k tobě cítil.

Podíval ses na mě tím nejvíce vyděšeným pohledem, který jsem u tebe kdy viděl.

,,Jdu do toho, nejsem loser, co ty Edwi? Nemusíš, jestli nechceš. Klidně se jim tady vysvléknu." Stupidně jsem to celé zakončil ještě stupidnějším smíchem.

,,Okey, jdu do toho, ale nebudu to dělat tady před všema." Ani jsem nečekal, že moje tajná láska, neboli můj nejlepší kamarád, bude chtít na své narozeniny udělat takovou "stupidní" věc.

,,Dobře kluci, běžte to udělat někam za roh, ale na jednoho z vás napatláme rtěnku, abychom měli nějaký důkaz." Ujmul se toho zase James. Jeho holka, Azteca, se na mě už vrhala s výraznou červenou rtěnkou.

,,Jdeme ke mně do pokoje?" Bylo mi to celou dobu jedno, klidně bych to šel udělat jen v boxerkách do té nehorázné zimy, co byla venku.

,,Je mi to jedno! Jamesi, máme nějaký časový omezení?"

,,Se nám chceš rozjet? Hlavně se tam neopíchejte! Ale jo, teda ne. Nemáte, můžete tam být jak dlouho na to bude potřeba času." Škodolibě na mě mrknul, to mě ale už Edwi táhnul do svého pokoje, který byl v patře.

,,Jak dlouho tady chceš být" Zavíral dveře.

,,Je mi to jedno." Nebylo, nejradši bych tam s tebou strávil každou minutu po zbytek svého života.

,,Tak mi teď dej dětskou pusu a potom si můžeme třeba povídat." Vyslovil strašně, hrr. Byl jsem nervózní a zklamaný, ale chápal jsem ho, to já byl z nás dvou ten zamilovaný, ne on, a zároveň jsme se museli vrátit dolu, mezi všechny ty lidi, s nějakým důkazem.

Pomalu jsem se k němu začal přibližovat, ve filmech by to v tuto chvíli byla velmi romantická, erotická a vzrušující část, tady to byla jen kamarádská hra, jedna pusa a byl by konec, bohužel, bohudík, to jen dětskou pusou neskončilo.

,,Znervózňuješ mě, Wille, tak dělej." Rty jsem měl pouhých pět centimetrů od těch jeho, byl jsem zticha a koukal mu do očí, v hlavě jsem se rozmýšlel, co chci vlastně udělat. Dal jsem mu pusu, trvala moc dlouho a já nepřemýšlel, jemně jsem začal pohybovat rty, přitom jsem mu vjel rukou za ucho. Nezvrtlo by se to kdybych přemýšlel, ale nahromadilo se ve mně všechno, co jsem v sobě držel už dva roky.

Konečně má mysl začala po dlouhém výpadku fungovat a já se rychle odtrhl z toho "polibku". Byla by to vtipná situace pro někoho, kdo by nás pozoroval, dva kluci co si dávají jen dětskou pusu, jeden co nepřemýšlí a začne dělat z nevinnosti něco víc, druhý co tam jen vyděšeně stojí a neví co má dělat a nakonec ten první, který z toho začal dělat něco víc se vyděšeně odtrhne.

,,P-promiň, já..." Nedokázal jsem to vyslovit.

,,Já, asi... no víš Edwarde..." Výdech, nádech, zaznělo mi v mé mysli.

,,KURVA EDWARDE, JÁ TĚ MILUJU, PROMIŇ!" Vykřikl jsem se slzami v očích a co nejrychleji jsem se snažil dostat z toho pokoje a všeobecně z celého toho domu. I když byly skoro dvě ráno, a matka s mým příchodem počítala až následující ráno, jsem se rozběhl vstříc nočním Doncastrem domů.

Nechal jsem tě tam sám, Edwi. Samotného ve tvém pokoji. Zmateného.