Pozoruje zsinalého blonďáčka spícího na lůžku. Madam Pomfreyová kolem něj cupitá s několika lahvičkami v rukou.

„Bude v pořádku?“ zeptá se se zřetelnou obavou v hlase.

Ošetřovatelka na něj pohlédne s laskavostí.

„Prospí se bude mu dobře. Ačkoli si ponese rány na duši. Zachránil jste ho včas, Harry.“

„Kdybych ho nemiloval, nic z toho by se nestalo.“

„Takhle nesmíte mluvit. Kdo ví, co by bylo. Jsem si jistá, že jste mu připravil mnohem lepší budoucnost, než jeho rodiče.“

Při zmínce o rodině Harry posmutní. Je rád, že Dracova matka v sídle nebyla. Pak by totiž svému příteli vzal úplně vše.