Druhý den odpoledne

Harry s Dracem stojí na ošetřovně u Ronova lůžka. Jeho zranění se totiž ukázalo vážnější, než se zdálo.
Hermiona, která utrpěla pouze lehký otřes mozku, sedí na židličce a pozoruje svého přítele, zrudlého hanbou.

„Harry a .. ehm.. Draco. Chtěl bych se vám omluvit za své chování. Byl jsem předpojatý a .. mrzí mě to. Odpustíte mi, prosím?“

Černovlásek se nadechne k odpovědi, ale Zmijozel ho předběhne:

„Není co odpouštět. Postavil ses za nás vlastní krvi. To chce velkou odvahu.“

Ronovi očividně spadne kámen ze srdce. Usměje se na blonďáka, ale vzápětí úsměv nahradí smutek.

„Co s ní bude?“