Už podruhé toho dne Eugene probudil budík. Tentokrát však bylo jeho vypínání mnohem příjemnější než v prvním případě. Měla ještě hodinu na přípravu a potom měl začít večírek, na který se opravdu těšila. Když se s Lukem poprvé setkala na počátku jejich cvičení před několika týdny, hned na ni věčně usměvavý chlapík, co si s ničím nelámal hlavu, udělal dojem, ale během všech těch dní spolu jen párkrát mluvili po cvičení a nebo se setkali v celé čtveřici. Teď to však bylo poprvé, co Luke pozval jenom ji a jako vždy nechodil dlouho kolem horké kaše, což dívce docela lichotilo.

Vstala tedy z postele a započala přípravy, jejichž cílem bylo působit opravdu neodolatelně. Vzala si své oblíbené zelené šaty, střevíce na podpatku a vlasy si pečlivě zčesala na pravou stranu.Konečně se přiblížil tolik očekávaný čas srazu a někdo zaklepal na dveře její kajuty. Eugene se podívala na hodinky a pousmála se. Do sedmi hodin zbývala necelá půlminuta. Protože i ona byla už se vším hotová, zvedla se z pohodlného křesla a přešla ke dveřím, aby mu otevřela. Stál tam, pečlivě upravený, oblečený v černých kalhotách, fialové košili s černou kravatou a elegantním bílém saku. Ve své pracovní kombinéze s brašnou náčiní přes rameno vypadal Luke opravdu jako drsňák, ale když ho tu teď Eugene viděla, musela uznat, že ze sebe umí udělat i opravdového gentlemana. Jeho bělostný úsměv, který na ni vytasil, ji úplně přimrazil na místě, ale vzpamatovala se z toho dřív, než by mohlo Lukovi připadat divné, že na něj mlčky zírá.

"Vypadáš skutečně famózně," ohodnotila jeho vzhled Eugene s obdivem ve tváři a prohlížela si ho.

"Díky, i ty vypadáš skvěle," vrátil jí kompliment Luke a zdvořile jí nabídl rámě.

Přijala a vyšla na podpatcích sebejistě ze dveří, aby mohla zamknout svůj byt. Potom se společně vydali prosvícenými uličkami na místo konání. I zde měli svůj den a svou noc, loď obíhala po orbitě planety právě takovou rychlostí, aby hvězda ozařující celou tuto soustavu prosvětlovala prostory plavidla ve zhruba stejně dlouhých intervalech, kterým byli přivyklí na své rodné zemi. Usnadňovalo to celé počítání času pro práci i pro všechny ostatní činnosti, kde jen bylo třeba využívat denních dob. Právě i díky tomuto chytrému tahu si mohli Luke s Eugene vychutnávat atmosféru přicházejícího večera, měli dokonce i svůj vlastní západ slunce - obrovská hvězda pomalu mizela za obrysem planety, jejíž pohoří i prolákliny, viditelné z této výšky velmi dobře, vykreslovaly ve světle zlatavé hvězdy zajímavé obrazce.

To už ale oba za veselého rozhovoru vcházeli, do obrovského sálu, ve kterém vládl čilý ruch. Párty byla v plném proudu. Celý sál byl vyzdoben hvězdami se zeleným vnitřkem a červenými cípy. To byl symbol svátku - hvězda symbolizovala cestu k novému domovu a červená společně se zelenou tvořily barevnou kombinaci zástavy lodi, která tehdy jako první přistála na nové planetě. Eugene žasla, jak krásně byl sál vyzdoben, přeci jen byli na průzkumné kolonizační lodi a ne v nějakém kulturním centru velkého města, i přesto však všechno perfektně ladilo a ani množstvím dekorací se rozhodně nešetřilo. Večírek však plynul neformálně a bezstarostně, všichni se dobře bavili.

Když pár konečně dorazil k pódiu téměř na druhé straně místnosti, zrovna jednu písničku střídala druhá. Rozvážné a romantické tóny písně se rozezněly místností a všichni hned chytli své partnery kolem pasu, aby se pustili do pomalého tance.

"Smím prosit?" otázal se Luke a zahleděl se Eugene do očí.

"Ale samozřejmě," odpověděla mu bez váhání a brzy se připojili k desítkám dalších párů kolem nich. Eugene si vychutnávala každý okamžik s Lukem, ale přesto ji napadlo, jestli tu někde nejsou i oba jejich přátelé. Julee tu snad někde bude, ale Andres bude spíš zalezlý ve své kajutě. Určitě tam spokojeně sedí a užívá si hraní videoher společně se svými přáteli, který pro tento večer sezval. A když už je ten svátek, určitě si k tomu připravili i nějakou tu lahvinku. Při tom pomyšlení dostala i ona chuť osvěžit se.

"Nepůjdeme na skleničku?" promluvila na Luka a ten zakýval, jakože rozumí. Zase nabídl partnerce rámě a prošli pomalu až ke stolům s občerstvením. Za chvíli už oba opouštěli občerstvovací kout se sklenicí temně rudého nápoje. Bylo to ovocné víno, speciální odrůda vinné révy s jemně nasládlou chutí, která se ještě často kombinovala s dalším ovocem podobné chuti, například s jahodami.

Sotva poodešli kousek nazpět k parketu, zastavila je jiná dáma s partnerem jdoucí proti nim.

"Dobrý podvečer, Eugene, jaký krásný pár tvoříte s Lukem," pozdravila je formálně a s úsměvem. Byla to kapitánka lodi - Elissa Gordon.

"Je mi ctí," odvětila Eugene s mírnou poklonou a Luke ji následoval. I kapitánčin partner přátelsky oběma pokynul hlavou na pozdrav. Eugene ho znala, byl to její manžel. Nebyl sice ani zdaleka tak výřečný, jako velitelka, ale ta se s ním určitě také nikdy nenudila. Jeho manželka byla pravý opak, a tak velmi ráda využila setkání k příjemnému rozhovoru. Zajímalo ji, jak se oba tázaní cítí před jejich výpravou a jestli je všechno v pořádku. Eugene mohla svou dlouholetou známou bez problémů ujistit, že je všechno tak, jak má být a potvrdila jí i termín startu. Elissa byla svou prací zkrátka pohlcena, ani zde na večírku se nedokázala plně oprostit od všech svých denních povinností a zpovídala Luka s Eugene ze všech jejich plánů i pocitů. Bývala by ještě pokračovala, kdyby ji její manžel beze slova nervózně nezatahal za rukáv.

"No jo, máš pravdu, za chvíli mám být na pódiu a já se tu mezitím pěkně zakecala," promluvila skoro až omluvně Elissa a rychle se rozloučila. Popřála ještě oběma šťastnou cestu a zbytek krásného večírku a zmizela v davu.

"Ještě jsem s kapitánkou takto osobně nikdy nemluvil, milá žena," zhodnotil svou velitelku s lehce pobaveným úsměvem Luke.

"Ona vždycky byla taková... praštěná," vysvětlila mu Eugene a oplatila mu úsměv. Oba dva se teď dobře bavili na její účet a konečně nikým nerušeni zamířili tam, kam měli namířeno, než byli vyrušeni, na balkón. Ten se nacházel kousek za hlavním sálem, ale nebyl to balkón v pravém slova smyslu. Byla to pořád uzavřená místnost, která však vystupovala z lodi a měla prosklenný strop, stěny i podlahu, díky čemuž odsud bylo vidět téměř na všechny strany okolo lodi. Nebylo tu zase tolik lidí, protože ne každý měl nervy stát tak blízko nekonečnému vesmíru, ale ani Eugene ani Lukovi to problém nedělalo. Zastavili se až těsně u stěny a se sklenicí v jedné ruce, držíce se rukou druhou, povídali si spolu ještě dlouho o všem možném. Nejvíce však o tom, že je fajn, že mohou jeden druhého poznat. Už zítra vyrazí na výpravu, kde se poznají ještě víc. Možná je ta cesta sblíží víc, než oba čekali.