Alena vešla do bytu s hlasitým: ,,Tak jsem zpátky!" Vyzula si lodičky a zamířila do obývacího pokoje.
,,A jak to dopadlo? Šťastný konec pro všechny?" zeptal se lhostejným tónem Michal, který ležel na pohovce. Alena se uvelebila v křesle, na stůl položila krabičku cigaret a zapalovač a dlouze se zahleděla na Michala. Michalův zájem o její duševní zdraví byl skutečně omračující!
,,Hádej. Můžeš třikrát," odvětila nakonec.
,,Já ti to říkal. Psychiatři jsou podvodníci. Vodí tě za nos. Poví ti, že máš problém, ale vyřešit ho nedokážou," pronesl znalecky Michal a protáhl se.
,,Ále! Pán je zastáncem antipsychiatrie, což?" zvolala Alena teatrálně. ,,Tak co bych podle tebe měla dělat? Jsem blázen a evidentně si se mnou nikdo neví rady." Na to Michal nic neodpověděl. Zahleděl se totiž na strop, kde poletovala moucha a hlasitě bzučela. Zaujatě přimhouřil oči.
,,Kdyby byla trochu níž, chytil bych ji. Jen kdyby nebyla tak vysoko."
,,Nesoustředíš se," pokárala ho Alena. ,,Žádám tě o radu a ty čučíš na mouchu. To už by bylo efektivnější bavit se s pokojovou květinou."
,,Promiň. Co jsi říkala?" Alena naštvaně zkrabatila čelo a ostentativně jeho dotaz ignorovala. ,,Mimochodem... Omylem jsem rozbil tvůj oblíbený hrneček."
,,Cože? Proč? Jak to?" Měla v plánu mlčet, ale zmínka o jejím hrnku ji rozrušila.
,,Hledal jsem něco k jídlu, protože jsi mi k obědu nic nepřipravila. A ten hrnek překážel na kuchyňské lince. Nevšiml jsem si ho." Alena chvíli uvažovala a následně trpělivým hlasem prohlásila, že mu odpouští. Na to Michal opáčil, že se neomlouval, pouze konstatoval zničení hrnečku. ,,Proč tam vůbec chodíš?"
,,Protože mám problém," hlesla Alena zkroušeně.
,,Co když žádný problém nemáš?" nabídl jinou možnost uvažování. ,,Co když jsi výjimečná a ve skutečnosti jediná znáš pravdu?"
,,Myslíš?" pípla nejistě Alena.
,,Máš jiné vysvětlení, proč by léky nezabíraly?" Zavrtěla hlavou. ,,Tak vidíš. Logicky se dá tedy vydedukovat, že to, co se ti děje, není žádný tvůj výmysl."
,,Jenže nikdo jinej tohle nezažívá!"
,,Prachbídný argument," prohodil Michal a zakoulel očima, které se nakonec stočily zpátky k mouše. ,,Jen pojď, muško!" pobídl ji. Moucha ho zjevně vůbec neposlouchala. Michal si něco nespokojeně zabrblal pod vousy a natočil se k Aleně. ,,Co bude k večeři?" vyptával se.
,,Uvažovala jsem o rybě," pravila Alena. Michal se zatvářil znechuceně.
Vzala si prášek a zapila ho vodou. ,,Dokážeš si představit, jak těžké to pro mě je? Všichni mě přesvědčují, že jsem cvok." Michal neodpovídal. Díval se na ni velikýma očima. ,,Michale?"
,,Mňau," odpověděl Michal. Alena začala panikařit.
,,Panebože. Zabírá to! Takže jsem vážně bláznivá! Celou dobu měli pravdu!" vyjekla rozechvělým hlasem. Nejdřív byla ráda, že léky konečně zapůsobily. Pak na ni pak stesk a zármutek. ,,To bys mi přece neudělal..." zabědovala Alena.
,,Mňau, mňau," řekl pouze Michal. Alena se hystericky rozplakala. ,,Dělal jsem si srandu. Jen jsem chtěl zkusit, jak bys reagovala." Prudce zvedla hlavu a naštvaně vyprskla: ,,Jestli si myslíš, že je to vtipný... Ty bídáku! Nechápu, jak můžeš bejt takovej potvorovitej! A... A za trest budeš spát na gauči!"
,,To je teda hrůůůza," protáhl líně Michal. ,,Jak, já chudák, usnu, když nebudu poslouchat to tvé příšerné chrápání!" Alena zlostně zavrčela a našpulila rty.

,,Tohle je tvůj nový domov, Mourku," řekla Alena něžně a vyndala z přepravky chundelatého kocoura. Místo toho, aby se Mourek rozhlédl po bytě, otočil se k Aleně a pronesl lidským hlasem: ,,Neříkej mi Mourku. Nejsem Mourek. Jmenuji se Michal. Taky by se ti nelíbilo, kdyby tě někdo oslovoval jinak, než jak se jmenuješ." Měla dvě možnosti. Zaprvé, zachovat se jako odvážný člověk, který umí čelit krizi. Zadruhé... Alena vystrašeně zařvala a utekla do kuchyně. Kocourovi stačil jeden ladný skok, aby se dostal na kuchyňskou linku, Alena se okamžitě přikrčila v rohu místnosti. ,,Tvá reakce je přehnaná," komentoval její chování a olízl si packu.
,,To se mi zdá. To je určitě tím, jak moc pracuju. Jo, jsem vyčerpaná, jo, to je tím. Měla bych se něčeho napít a uklidnit se. Je to z únavy... Nebo jsem se zbláznila."
,,Zblázním se brzy já, pokud budeš takhle vyvádět," pravil kocour. ,,Tvé chování je nevhodné. Pamatuj na to, že jsi dospělá. Vy lidé jste podivní tvorové, jen co je pravda."

Alena se pracně vyhrabala z postele, oblékla si župan a zamířila za svým společníkem. Michal ležel a zíral do stropu, přesto si její přítomnosti všiml a řekl: ,,Ta moucha mě přivádí k zlosti."
,,To je mi líto," pravila Alena smířlivě, usadila se do křesla a zapálila si. ,,Nemůžu usnout. Přemýšlela jsem o tom všem... Měla bych vysadit ty prášky a předstírat uzdravení, že jo?" Michal odtrhl oči od otravného hmyzu.
,,Co já vím? Jsem jen kocour," řekl pouze. Pod temnými stíny zahlédl její ztrápenou tvář, zamyslel se a pravil: ,,Je to poměrně dobrý plán. Rozhodně bych to nazval jedním z nejlepších nápadů, které jsi kdy dostala."
,,Děkuju za kompliment."
,,Děkuju, že jsi nakonec nepřipravila rybu. Upéct kuře, to byl další z tvých parádních nápadů."