24.8.

Další osamělý večer. Nad čím budu přemýšlet dnes? Devět odbilo před chvílí... moc brzo na to jít spát, moc pozdě na to někoho zvát ven. Každý už někde totiž je. Vypadá to, že jsme tady zase sami příteli.

Dnes má někdo mě blízký, a přitom tak vzdálený, člověk narozeniny. Kdybych tehdy nebyl takový kretén, mohli jsme je slavit spolu. Mohli bychom si otevřít láhev dobrého vína a koukat na hvězdy. Jako tehdy. Udělal jsem chybu, že jsem odešel.

Přišel jsem o nejlepší kamarádku, nejlepší přítelkyni, kterou jsem kdy měl. Byla tou pravou, byla múzou, o níž píšou básníci. Potkali jsme se, ale v nesprávný čas. Byl jsem moc mladý, hloupý, nevyspělý... nepřipravený na vážný vztah. Díru po ní jsem vyplňoval hektolitry alkoholu a náhodnými holkami, které jsem nacházel v klubech po celé republice. Nejsem člověk do vztahu, nikdy mi to nešlo. Nejsem romantik, pochybuji, že vůbec vím, co je láska. Jak ji mám taky poznat, když jsem jí nikdy nepoznal od své rodiny? Na druhou stranu, románky na jednu noc mi jdou skvěle. Nehorázně se opít, jít na byt, ráno si posbírat věci a odjet taxíkem.

Jedno období jsem jezdil s jedním taxikářem tak často, že se z nás stali dobří přátelé. Nedávno mě vezl domů a ptal se jak se mám. Zarazil jsem se. Co jsem mu měl jako říct? Nemohl jsem na něj vybalit, že mi zrovna umřel kamarád, šel jsem pít a z večera si pamatuju jen tři hodiny. Ani nevím jak se ta holka, od které jedu domů, jmenovala. Jakub si totiž vždycky myslel, že jedu z nějaké party, co pořádali mí kamarádi. Nikdy jsem mu neřekl, že jedu od náhodné holky, se kterou jsem se neznal před dvanácti hodinami. Myslel si, že jsem dobrý a slušný člověk. Nemohl jsem zklamat i jeho. Svým chováním jsem zklamal hodně lidí, nechci aby i on byl jedním z nich.