Tak pro dnešek už opravdu poslední kapitola 😉

Harryho toho dne dobrá nálada již nepustila. A bylo to znát. Liz byla spokojená a pacienti také.

Ovšem sám mladý lékař nechápal, co přesně způsobilo tenhle obrat. Ještě před pár dny, by jen představa takto příjemného dne byla totéž, jako očekávat setkání s mimozemšťany. A ti ufoni by možná byli pravděpodobnější.

Usmíval se téměř neustále a to i při pohledu na lotroskop. Měl pocit, jako kdyby se zbavil nějakých neviditelných pout, která ho celé ty roky svazovala. Každou volnou chvíli se v myšlenkách vracel do dob svého studia v Bradavicích, ale byly to úsměvné vzpomínky, které se mu honily myslí. Přesně ty, díky kterým Bradavice považoval za svůj domov.

Možná by se jeho nálada výrazně změnila, kdyby tušil, že jen pár metrů od něj se nachází Severus a povídá si s Leonardem.

„Pane Snape, čemu vděčím za Vaši návštěvu? Nespletl jste si náhodou dveře? Harry má ordinaci v pravém křídle.“

Z Leových slov čišel chlad. Chápal mnohé, ale nedokázal tomuto muži odpustit, do jakých problémů se Harry dostal a to o přesto, že věděl, že na tom nenese žádnou vinu.

„Myslím, že mi je naprosto jasné, proč jste Harryho přítelem a podoba s vaší matkou se také nezapře.“

„Nejsem si vědom, že byste byl blízký přítel mé matky.“

„Ale já jsem si vědom toho, že jsem s vaší matkou chodil sedm let do školy. Je jen náhoda, že jsem si spojil vaše jméno s ní.“

„Och, to mě nesmírně těší. Co chcete?“

„Pane Morlini, před okamžikem jsem se přesvědčil, že jste schopen vycítit magii. V tom případě jste si jistě vědom změn v magii Pottera.“

„A? Co s tím?“

„Víte proč nekouzlí?“

Severus se ani neptal a posadil se na stejné místo, kde ještě chvíli před ním seděl Harry. Leonardo jen protočil oči. Nejen nad Snapeovým jednáním, ale i nad hloupostí jeho otázky.

„Že by proto, že nechce?“

Vložil do svého tónu tolik ironie, kolik v tu chvíli dokázal nalézt.

„A to vám řekl?“

„Podle všeho jsem se domníval, že jste inteligentní muž, ale zřejmě to byl přehnaný názor. Jsem psycholog, moták s vysokým cítěním magie a Harryho přítel od jeho příchodu do mudlovského světa. Opravdu si myslíte, že mi to musel říkat?“

„Víte, že všem tvrdil, že je vlastně moták a o magii přišel?“

„To je logické. Pochybuji, že si kdy připustil, že magii blokuje. A to už roky. Začal s tím už na studiích. Dělal to, alespoň podle mého soudu, vědomě.“

Severus uznale pokýval hlavou. Mohl říci, že muž před ním je opravdu odborník a to i v oboru, který nemá s psychologií nic společného.

„A nyní?“

„Řekněte mi, pane Snape, proč vás to tak zajímá? Jste mocný kouzelník, jedním pohledem musíte vědět, jak na tom Harry je.“

„To vím. A vím přesný okamžik, kdy se jeho magie začala obnovovat, ovšem mám dojem, že vy, coby jeho dlouholetý přítel můžete vědět mnohem více než já.“

„Stále to nevysvětluje vaše důvody.“

„Předpokládám, že víte o Harryho návštěvě v našem světě i o tom, co tam dělal.“

„Něco málo.“

„Nehodlal počkat ani než se probudím a odešel zpátky sem, protože má utkvělou představu, že jako o motáka se spoustou problémů nemohu mít zájem.“

Leonardo vytřeštil oči. Tohle vskutku netušil, ovšem mnohé to vysvětlovalo.

„A dál?“

„Řekněme, že ho můj názor příliš nezajímal a právě v tu chvíli začal uvolňovat magii.“

Konečně lékaři vše došlo a začal se na Severuse mírně usmívat.

„A vy chcete, aby ji uvolnil úplně a uvědomil si, že si ji sám blokuje.“

„Přesně tak.“

„Hm. A ode mě chcete pomoc.“

„Kdybyste byl v mé koleji, zřejmě bych vám připsal body.“

Teď už se Leo usmíval širokým, upřímným úsměvem.

„Máte ji mít.“