Harry nevěděl, jestli se má smát nebo plakat. Měl pocit, že Severuse dostatečně odradil od jakýchkoliv pokusů o jeho návrat do kouzelnického světa, ale opak byl nejspíše pravdou. Jak se zdálo, tak profesor Lektvarů se nehodlal vzdát bez boje.

I přes počáteční vztek se nezlobil, tak jak by měl. Nebo jak by očekával. Když se vydal na cestu do práce, naopak se cítil nezvykle dobře. Vlastně se dalo říci, že jeho den začal přímo skvěle.

Poprvé za hodně dlouhou dobu se vyspal bez nočních můr, zlých snů či tíživého pocitu na hrudi. Překvapivý nález pláště, který zdědil po otci a který při své poslední návštěvě kouzelnického světa zanechal Ronovi, ho nijak nemohl rozhodit. Rozhodně ne na dlouho. To se tedy domníval do doby, než dorazil do ordinace.

„Dobré ráno, pane doktore!”

„Dobré ráno, Liz. Tak koho máme jako prvního?”

„Myslím, že na osmou tam je slečna Flicková. A nevěděla jsem, že máte nějakou tajnou ctitelku, pane doktore?”

Harry se upřímně zasmál a posadil se na židli pro pacienty.

„To by mě zajímalo, kde vy na to chodíte, Liz?”

„Já nikde, ale vám někdo poslal dárek, pane doktore.”

Mladý lékař nemusel být jasnovidec, aby si nedomyslel, kdo mu asi mohl poslat dárek. Cítil, jak ho dobrá nálada opouští a s hrůzou vstupoval do své ordinace.

Musel uznat, že Severus se s tím opravdu nepáře. Jen stále nechápal o co staršímu muži jde. Přesněji, čeho chce docílit? Jaký účel má vrácení neviditelného pláště? A další balíček?

Odložil tašku, sundal si sako a posadil se. S povzdechem vzal do rukou úhledně zabalený balíček a zkoušel odhadnout, co obsahuje.

Neměl ani zdání, kolik věcí si Ron nechal. Když poprvé opouštěl kouzelnický svět, dal mu celou krabici svých věcí, aby si z nich vybral co chce a se zbytkem naloží dle svého uvážení. Těžko říct, co s nimi nakonec udělal.

S obavami i špatně skrývanou nedočkavostí roztrhl balicí papír. Když konečně spatřil obsah balíčku, netušil jak by se měl cítit.

Lotroskop!

Ne ledajaký, ale ten, který dostal Harry ke třináctým narozeninám od Rona. Okamžitě se mu vybavily vzpomínky spojené právě s tímto předmětem, který svým vzhledem připomínal miniaturního vlčka.

Tenkrát poznal svého kmotra i Lupina, nejlepší přátele jeho otce. Byl to jeden z mála okamžiků, kdy se cítil šťastný a jeho život měl smysl.

To však bylo dávno. Sirius i Lupin jsou po smrti. Stále se cítil za jejich smrt zodpovědný, ale už ho ten fakt tolik neděsil jako tomu bývalo dříve. Možná právě proto, že tu největší vinu nesl Voldemort a toho Harry zabil.

Postavil lotroskop vedle zarámované fotky z vysoké školy a smutně se pousmál. Každý den mu bude připomínat Siriuse i bývalého profesora Obrany proti černé magii.

„Pane Blacku?“

„Ano?“

Liz nakoukla do ordinace a když se přesvědčila, že ji mladý lékař poslouchá pokračovala.

„Právě volala paní Fricková, že dnes nemůže přijít. Její matku odvezli do nemocnice.“

„Je to vážné?“

„Netuším. Prý zavolá později.“

„Dobře. Stavím se za panem Morlinim. Telefon budu mít u sebe.“

„Jasně.“

Poslední dny na sebe s Leonardem neměli štěstí a Harry si potřeboval promluvit. Netušil, že jejich rozhovor bude mít zcela odlišné téma než původně zamýšlel.