Severus si připadal podobně jako při hodinách Lektvarů, kdy na něj studenti dost často zírali s naprosto nechápavými výrazy. Tentokrát to však přece jen bylo jiné.

Nemluvil o přípravě lektvaru, nýbrž o Harryho údajné ztrátě magie. Grangerová se na něj dívala s jakýmsi nesouhlasem, jako kdyby měla pocit, že jejího kamaráda hrozně pomluvil. Draco nedával nijak najevo co si myslí, přesto Severus poznal, že si jednotlivé informace pečlivě prochází a skládá do uceleného obrazu. Největším překvapením však byl Weasley. Zrovna u něj Severus předpokládal naprosté nepochopení, ale soudě dle jeho výrazu, opak byl pravdou.

„Pane profesore, tohle mi přijde přece jen přitažené za vlasy. Harry ví, že má zablokovanou magii a ani jako psycholog ji nedokázal odblokovat. Kdyby to bylo tak, jak říkáte, proč by ji nepoužil při vaší záchraně?“

Severus se chystal Grangerové odpovědět velice přívětivým způsobem, ale Weasley ho předběhl.

„Myslím, že má pravdu.“

„Cože? Rone, chceš mi tvrdit, že Harry sám sobě naprosto vědomě zablokoval magii? Vždyť kouzelnický svět pro něj byl vším!“

„Jo, přesně tak.“

Profesorovi lektvarů se zdálo, že rudovlasý muž ví mnohem více o Harryho problému než jejich chytrá spolužačka.

„Vysvětlete to, Weasley.“

Mladý muž měl nyní plnou pozornost všech přítomných a byla to nečekaná změna. Hlavně, když vůbec nechápal, jak se můžou tvářit tak překvapeně. Vždyť si toho přece museli všimnout.

„To vás nenapadlo, proč použil pro konečném střetu Expeliarmus?“

„Vždyť to je jeho nejoblíbenější kouzlo, jistěže ho použil!“

Severus tiše poslouchal a byl opravdu zvědav, co se od Rona dozví. A jak se zdálo, i Malfoye tohle téma zaujalo. Jen Grangerová se stále tvářila nedůvěřivě.

„Chceš mi tvrdit, že když na tebe Ty-víš-kdo pošle smrtící kletbu, použiješ Expeliarmus? Aniž bys věděla jakej to bude mít výsledek? Harry totiž nevěděl, že to vyjde a on vyhraje!“

„Jak to můžeš vědět, Ronalde?!“

Weasley se usmál, ale byl to pokřivený, vyčítavý úsměv.

„Možná mi škola nešla a z naší trojky jsem byl vždy ten nejslabší, ale úplnej blbec nejsem. Na rozdíl od tebe, já s Harrym sdílel pokoj a mluvil s ním i o jiných věcech než byla škola.“

Bylo znát, že tahle výtka se Hermiony dotkla a dívka se zatvářila zahanbeně.

„Ptal jsem se ho na to. Už tehdy odmítal používat kouzla, která by mohla uškodit. Netušil, že Ty-víš-koho porazí, ale nic jiného použít nechtěl. V hodinách odmítal kouzlit, přestal používat i ostatní běžná kouzla a učil se jen tak, aby školu prolezl. Ale aby získal nějaký lejstro v mudlovském světě, klidně čaroval. Co jiného to je než vědomé blokování magie? Asi mu to přerostlo přes hlavu, ale začátek si vytvořil sám.“

„Takže bych to shrnul, Weasley. Potter je citlivka a každou ztrátu si bral příliš osobně a sám sebe přesvědčil, že je to jeho vina a kouzlením ostatním škodí. Předpokládám, že Severus byl takovou pomyslnou poslední kapkou. Tak dlouho si tyhle nesmysly říkal, až si magii opravdu zablokoval a k tomu přivodil různé šílené stavy, které mu komplikují život.“

Malfoy situaci jako správný zmijozel vystihl krátce a přesně. Snape viděl jak se oba členové Zlatého tria nadechují k rázné odpovědi, proto se raději ujal slova sám. Nepotřeboval se rozčilovat nad jejich zbytečnými hádkami.

„Podle toho, co jsem věděl od vás, jsem se domníval, že se jedná o vážné následky války. Ta má na svědomí spoustu Harryho problémů, ale ne ztrátu magie. Sledoval jsem ho velmi pečlivě a zpočátku jsem neměl žádné pochybnosti o vašich slovech. Ovšem ve chvíli, kdy mě Harry odhalil, kolem něj proudila magie. On sám ji uvolnil, aby ustál náš rozhovor. Možná si to ani neuvědomil, ale znamená to, že ho stačí potlačit správným směrem. Netvrdím, že to je otázka pár dnů, ale rozhodně se nejedná o ztracený případ.“

Do ticha které nastalo se ozval blonďákův ostrý hlas.

„A my máme udělat co?“

Profesor lektvarů lehce uvolnil výraz, což se v jeho případě dalo klidně přirovnat k širokému úsměvu a rozdal svým bývalým studentům úkoly.