Stál na svém obvyklém místě ve stejnou dobu jako každý den poslední měsíc a pozoroval bílou budovu stojící na druhé straně cesty.

Dennodenně se musel přemáhat, aby neodhodil svou masku a klid a nevydal se přímo do budovy, kde téměř celé dny trávil jediný člověk, který mu ukázal, že stále není pozdě na to žít a milovat.

Jistě, zdánlivě nejjednodušším řešením by bylo rovnou vejít dovnitř a na nic nečekat, ale podle všeho co zjistil, by to ničemu nepomohlo, ba naopak, situace by se zhoršila.

Právě proto se na jejich setkání připravoval s pečlivostí sobě vlastní a nehodlal nic uspěchat. Nejen, že si kouzly lehce pozměnil vzhled, ale zároveň i přes počáteční nedůvěru navštívil místní knihovnu, aby se o Harryho práci dozvěděl více. A vlastně i o Harrym samotném. Opět byl neskutečně rád za svou schopnost rychle studovat a získávat poznatky právě z knih.

Zprvu byl v šoku. Věděl, že zrovna Harry by obětoval život pro záchranu druhých, ale ne jejich mysli. Nikdy by nečekal, že zrovna on se dá na dráhu mudlovské psychologie. Ovšem po přečtení dalších a dalších knih konečně začal chápat. Vzal-li v potaz informace, které měl od Draca a Weasleyho, Harry sám na tom byl bídně a tenhle obor si zřejmě vybral, aby si pomohl.

Rozhodl se setkat s mladíkem jako jeho pacient. Byl si jist, že tak ho jistě neodmítne a on bude mít možnost pozorovat Harryho chování. Vytvořil si pro tuto příležitost perfektní příběh, který nebyl příliš daleko od pravdy i mudlovskou identitu.

Dnes napjatě sledoval hodiny na nedalekém kostele a netrpělivě očekával Harryho příchod. Netušil, co přesně se předešlého dne s Harrym stalo, když se setkali, ale tiše se modlil, aby byl mladík v pořádku. Ač mu srdce velelo přemístit je někam daleko do bezpečí, poslechl rozum a šel do budovy pro pomoc. Kdyby býval tušil, že zrovna ve chvíli, kdy se vypraví domů se vyřítí Harry, jistě by ještě chvíli zůstal skryt na druhé straně ulice.

Konečně se objevil.

Tentokrát si ho Severus prohlédl mnohem pozorněji než dříve.
Bezesporu to byl stejný Harry Potter, kterého znal a přesto tolik jiný! Už nebyl energickým mladíkem, který vždy našel nějakou skulinu v problému a nikdy se nevzdával, ale dospělým mužem na kterém byly znát roky trápení a samoty.

I plameny v jeho očích jako kdyby pohasly a zůstaly jen obyčejné zelené duhovky. V očích, které tolik miloval a ve kterých vždy viděl naději. Ty oči, které ho provázely dnem i nocí, je kterým se modlil a zároveň z nich měl strach.

A právě těmto zeleným duhovkám se rozhodl vrátit jejich původní lesk a jiskry, které z nich dělaly ty nejnádhernější a nejneobyčejnější oči na světě.

Sklopil hlavu a vydal se zpět domů. Dnes nemělo smysl zde zůstávat déle, musí se připravit na následující den, kdy se má s Harrym setkat tváří v tvář, jako pacient s lékařem.

Kdyby se Severus býval otočil a ještě jednou se zahleděl k oknům budovy, ve které měl Harry ordinaci, zjistil by, že mladý psycholog ho doprovází znepokojeným pohledem a začíná mít podezření, kdo vlastně jeho nový pacient je.