Všichni ho považovali za toho bláznivého, vždy vysmátého kluka, ale doopravdy jím nebyl. Byl to jeho způsob jak se vyrovnávat s negativními pocity. Každého svého pacienta bedlivě poslouchal a dokázal cítit jeho bolest, trpěl spolu s nimi a o to více se jim snažil pomoci.

A teď se mu svíralo srdce bolestí, když se smutným výrazem pozoroval svého spícího kamaráda. Selhal jako lékař i jako přítel a co víc, svou léčbou docílil pravého opaku. Místo, aby Harrymu pomohl, dostal ho na naprosté psychické dno. A to nikdy nechtěl.

Už když Harryho poznal, věděl, že nad ním musí držet ochrannou ruku. Pro něj nebyl jen hrdinou, ale především skvělým člověkem. A nepovažoval za hlavní hrdinství vyhranou válku, ale jeho opuštění svého bývalého života. Někdo by to nazval zbabělostí a útěkem, ale Leo to považoval za nejvyšší možnou úroveň odvahy.

Ano, celou tu dobu věděl, že Harry je kouzelník a ne ledajaký. Nejslavnější kouzelník všech dob, Harry Potter. Brýlatý mladík nebyl sám, kdo do školy přišel s vymyšleným příběhem svého života, jen každý měl jiné důvody.

Leo utekl před nenávistí svého otce a nejen jeho. Narodil se jako moták do čistokrevné rodiny, takovou potupu jeho otec nedokázal snést. Nejen, že byl neustále bit, ale kdykoliv přišla nějaká návštěva, musel se skrýt, aby ho nikdo neviděl. Rodiče všem tvrdili, že zemřel na dračí spalničky.

Když otce přestalo bavit neustále střežit každý Leonardův krok, odvezli ho do ústavu pro takové jako byl on, pro motáky.

Tam se naučil fungovat bez kouzel a připravil se na život mezi mudly. A tam také poprvé uslyšel o Harrym. O jeho pošetilých, ale odvážných činech, o jeho nehezkém dětství a také o jeho úkolů coby Vyvoleného. Zdaleka nebyl jediným, koho Harry Potter uchvátil a kdo mu držel palce, aby válku přežil.

Na internátní škole neměl k novinám z kouzelnického světa přístup a proto se jednou za čas vypravil na Příčnou, aby zjistil co je nového. Válka skončila a nebylo žádným překvapením, že vyhrál zrovna Harry. Tenkrát netušil, že mladého hrdinu pozná osobně a rozhodně neočekával, že se z nich stanou přátelé.

Tenkrát, když na přednášce potkal Harryho Blacka, malém mu vypadly knihy z ruky. Ta podoba byla neuvěřitelná! Aniž by tušil, co ho to popadlo, začal se s mladým mužem bavit den ode dne více a více. Něco mi stále říkalo, že je to Harry Potter. A nemýlil se, na což přišel, když se Harry nechal ostříhat a jeho jizva byla pořádně vidět.

Ani na vteřinu nad mladíkem nepřemýšlel jako nad hrdinou, pro něj se stal jen nepostradatelným přítelem, kterého měl opravdu nade vše rád. Už tehdy věděl, že Harry má problémy a byl si jist, že souvisí s válkou, ale neočekával, že se budou prohlubovat.

Nechápal sám sebe, že na Harryho zbytečně tlačil, když věděl, že mu mladík stejně nemůže nic říct. Ne, když se domnívá, že Leo je mudla. Tohle byla obrovská chyba. Teď už to věděl. A taky věděl, že problém, který Harryho pronásleduje se jmenuje Severus Snape. Mladík se ve spánku onomu muži tolikrát omlouval, že Leovi bylo téměř vše jasné.

Ještě, že toho muže napadlo vběhnout do budovy pro pomoc, když viděl, jak se Harry skácel. Jaká ironie, že se jednalo o Harryho nového pacienta, který se u něj chtěl zapsat.