„Mamí, mamíí! William mi vzal míč!“

„To není pravda! Jen jsem si ho půjčil!“

Dvě blonďaté děti se překřikovaly, zatímco se mladá žena shovívavě usmála a pohladila je po vlasech.

„No tak nehádejte se, Williame, Jane! Máte si spolu hrát a ne se neustále handrkovat! Williame, přestaň sestře dělat naschvály a ty Jane nežaluj, není to hezké “

Chlapec i dívka zahanbeně sklopili zrak k zemi a vzápětí odběhli na nedaleký trávník, kde si předtím hráli. Teď se už nehádáli, ale házeli si míčem.

Harry se pousmál a zadíval se na druhou stranu, kde seděl mladý pár a vzrušeně si sděloval zážitky celého dne. 

Kousek od něj zase mladá dívka cvičila svého psa, který si z povelů vůbec nic nedělal a raději chytal motýla, který kolem něj poletoval.

Každý z těch lidí měl svůj skrytý příběh, svou světlou i temnou stránku, svého kostlivce ve skříni.

Harry odhodil alespoň na malou chvílí své starosti a analyzoval každého, koho v parku potkal. 

Maminka se strhanou tváří, která pozoruje své děti a snaží se, aby na ní nepoznaly, jak moc je nešťastná ze ztráty jejich otce.

Pár, který je teprve ve šťastných začátcích a nadšeném plánování dalších společných chvil. Jestli jim to štěstí vydrží, až si mladík uvědomí, že jeho přítelkyně už přemýšlí nad založením rodiny?

A slečna, která cvičí svého psa? Přestože ji neposlouchá, chová se k němu jako k tomu jedinému na čem jí záleží a projevuje mu neustálou náklonnost. Zřejmě se v lidech zmýlila a raději se uchýlila k přátelství s němou tváří.

A mezi tím vším byl on. Byl nikým a vše co doposud zažil byla jen souhra náhod. 

Jen pouhou náhodou vyvázl z války živý.

Jen náhodou porazil největšího černokněžníka všech dob.

Ale jaká náhoda ho přivedla zpět do kouzelnického světa, kde se zapletl do nových problémů?

Ne, tohle nebyla náhoda. Tohle byl opravdový test jeho odvahy.

Jaká je však šance, že dokáže osvobodit Severuse, aniž by zemřel?

Podíval se na své ruce.

Ruce na kterých ulpělo množství nevinné krve, která byla ve válce prolita.

Ruce, které se třesou strachy, kdykoliv se dotknou hůlky.

Ruce, které dávno ztratily nárok znovu pohladit přísnou tvář profesora lektvarů.

I přes pocit bezradnosti se musel pousmát. 

Jako kdyby to bylo včera si pamatoval Severusův přísný výraz, kdykoliv se ho Harry dotkl. Kdokoliv by řekl, že byl naštvaný, ale mladík moc dobře věděl, že to tak nebylo. Už znal tajemství profesorova výrazu a ne tvář, ale oči byly důležité. A ty se na Harryho vždy smály.

Věděl, co musí udělat, přestože ho to nejspíše bude stát život.

Alice Bennettová chce pomstu na Harrym Potterovi. A on jí to dopřeje.

Měl celkem jasný plán, jak to provést, i když předpokládal, že Ron se na něm možná nebude chtít podílet. A co teprve až zjistí, že je Harry v boji nepoužitelný? 

Možná to tak bude jednodušší. Všechny a všechno opustil a stejně si tím nijak nepomohl. Nemá ani smysl se pokoušet nějak bránit, vždyť smrt by pro něj i lidi kolem mohla být nakonec užitečná.

S povzdechem se postavil. 

Nad tímhle nemá smysl přemýšlet. Musí udělat co je třeba, dluží jim to. Dluží to Severusovi.